Já byl v šesté třídě na základní škole. Ona byla v sedmé. Byla o rok a půl starší než já. Myslel jsem si, že jsem se do ní zamiloval, což se později ukázalo jen jako prvotní ozvěna prahnutí po ženské vášni, které se mě už nikdy nepustilo. Zamilovaný jsem tudíž nebyl, ale dělal jsem vše, co jsem si myslel, že zamilovaní dělají. Pořád jsem toužil po tom, abych si s ní mohl popovídat. Doprovázel jsem ji ze školy domů, což bylo dobrých sto metrů chůze, povídali si před jejím domem, nebo spíše jen já mluvil, načež jsem pak doma čekal u počítače, až se připojí na ICQ.
Protože jsem měl z nějakého nepochopitelného důvodu nutkání psát, tak jsem jí často podsouval básně. Párkrát jsme šli dokonce i ven. Byla velmi stydlivá. Nepromluvila vždycky skoro ani slovo. Až večer mi psávala, že jí voní ruka po tom, co jsme se spolu chvíli drželi, že se pořád usmívá nad myšlenkami, které jsem ji říkal a podobně.
Nebyla to nejkrásnější holka ze školy, ani nejchytřejší, vesměs v ničem nevynikala, měla jen jednu kamarádku, většina ji přehlížela. Mně však přišla oslnivá. Asi za to mohlo to tajemné mlčení. Její černé vlasy střižené do mikáda, oči v barvách Marsu, konejšivá vůně a úsměv plných rtů, ve mně probouzely zvědavost a svým způsobem i chtíč.
Nikdy jsem nebyl ten typ, který vyhledává konflikt. Jakémukoliv nebezpečí jsem se obratně vyhýbal. Mým největším strachem bylo, že se najde někdo zhrzený, který mi půjde po krku. Čas od času se takový našel. Moji vrstevníci nenáviděli, že jsem mezi holkami populární. Dostalo se to ke mně vždycky nějakým prapodivným způsobem. Třeba jako:
„Ondro, Mira říkal, že si na tebe po škole počká.“
„Který Mira?“
„Však víš, který,“ odpověděl spolužák.
Sdělil mi to někdy ve třetí hodině. Já se pak po celou dobu třásl, nemohl jsem se soustředit na učivo, na obědě jsem jen pošťouchnul vodou napitý steak po talíři. Vždy jsem se z toho však dokázal vykroutit. Odchod ze školy mi trval tak dlouho, že už tam nikdo nečekal. Jindy jsem to zvládl nepozorovaně zadem kolem tělocvičen. Bůh žehnej za ty dary pozdních tělocviků vyšších tříd.
Na potravinovém řetězci schopných boje, jsem byl na posledním žebříčku. Kompenzoval jsem to charismatem, notnou dávkou sebezapření při rozhovorech s dementy, kteří by mě jinak chtěli zabít a v neposlední řadě kamarádstvím se staršíma.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Příběh o první dětské lásce a školní rvačce sice nepatří mezi nejoriginálnější témata, ale díky upřímnému a retrospektivnímu pohledu dospělého vypravěče získává skvělý nadhled. Nosná myšlenka o překonání vlastního strachu a následném zjištění, že postavit se za sebe přináší klid, je velmi silná a skvěle pointuje celý děj. Závěrečné rozuzlení s důvodem rozchodu je navíc úsměvně nečekané a dodává textu sympatickou tečku.
Atmosféra – ★★★★★
Vykreslení emocí je jednoznačně nejsilnější stránkou tvého textu, protože se ti podařilo naprosto přesně zachytit ten svíravý pocit dětské úzkosti před nevyhnutelným konfliktem. Čtenář s hlavním hrdinou prožívá každou vteřinu strachu, třesoucí se ruce i následný adrenalinový rauš během samotné rvačky. Nostalgická nálada přelomu dětství a dospívání, podtržená detaily jako je ICQ, z příběhu přímo sálá a okamžitě vtáhne do děje.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a tvůj vypravěčský styl působí přirozeně a autenticky. Objevují se zde sice občasné pravopisné chyby, zbytečné čárky nebo stylistické neobratnosti (např. smíchání metafor ‘na potravinovém řetězci… na posledním žebříčku’), ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost vyprávění. Skvěle pracuješ s vnitřními monology a humornými přirovnáními, jen by to do budoucna chtělo text po sobě ještě jednou pečlivě přečíst a uhladit gramatiku.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi milou, úsměvnou a dobře napsanou povídku, která čtenáře snadno přenese zpět do vlastních školních let. Máš zřejmý talent pro zachycení autentických emocí a budování napětí, což je pro spisovatele obrovská výhoda. Pokud zapracuješ na drobných stylistických a gramatických nedokonalostech, budou tvé texty působit naprosto profesionálně, takže rozhodně pokračuj ve psaní!