Povídka

Nevěra 02 Hádka

Autor: JaneyTrafy
Toto dílo je (2/4) součást sbírky: 
Nevěra
  

Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza.

„Copak Martine, co se stalo?“ zeptala se poradkyně našeho synka.

„Z-zase se hádali.“ Řekl pravdu a rozbrečel se. Vyndala jsem kapesník a začala mu stírat slzy.

„Nebreč jako malé děcko!“ rozčílil se Michal na svého syna.

„Nekřič na něho!“ křikla jsem na Michala.

„To si říkáš chlap?! Brečet?!“ dál křičel. Poradkyně vstala a došla pro sekretářku, která přišla a vzala Martina k sobě. Byla jsem za to ráda.

„Maty je ještě dítě! Sice nerozumí, ale vnímá!“ taky jsem křičela.

„KLID! Oba dva!“ křikla na nás poradkyně. Jak já i Michal jsme ztichli a podívali se na ni. „Kvůli čemu jste se pohádali?“ zeptala se nás.

„Kvůli blbé kravatě. Michal ji nemohl najít.“ Vysvětlila jsem vznik naší domácí hádky.

„To není žádná blbá kravata! Kdyby si ji uklidila tam, kam patří, tak bych ji našel!“ znovu začal křičet.

„Tak si příště věci uklízej sám!“ nedala jsem se a taky začala křičet.

„To je tvoje práce!“ nedal se a dál křičel.

„Podle tebe ženy jsou na úklid, žehlení a starání se o děti! Ale i já chci mít čas na své zájmy! A mohl by si mi trochu pomoct!“ taky jsem křičela.

„Já vydělávám!“ nedal se a snažil se najít způsob, jak mě umlčet.

„A já snad ne?!“ byla jsem bojovník a jen tak se nedala.

„TAK DOST!“ vložila se do toho poradkyně. „Paní Tamašková, jděte za synem. Promluvím s vaším mužem.“ Rozhodla. Poslechla jsem, vstala a šla za Martinem.

 

Poté, co sekretářka odvedla k sobě Martina, si sedla za svůj stůl a dívala se na brečícího Martina. Sekretářka na jmenovce měla napsáno Lenka Náhlá. Vzhledem vypadala na pětatřicet. Dlouhé blond vlasy po lopatky a na koncích vlnité. Vlasy měla pokaždé sepnutou mašlí, u kterých měnila barvu. Jednou byla růžová, jednou zelená a dneska byla modrá. Měla na sobě černo modrou kostkovanou suknu a bílé tílko. Přes židli byla její modrá blůzka.

 

Podala Martinovi papírový kapesníček a on si začal sušit oči. Přesto dál brečel.

„Otec tě bije, viď?“ promluvila sekretářka na Martina. Ten se na ni podíval s vykulenýma očima.

„N-ne.“ Dostal ze sebe.

„Vím, že ano. Měl by si to říct mamince Ta, tě před ním, ochrání.“ Mluvila tiše a klidně. Martin ji jenom poslouchal a sledoval s vykulenýma očima.

„T-to není p-pravda.“ Vysoukal ze sebe. Sekretářka si povzdychla a chystala se promluvit, ale otevřely se dveře a vstoupila paní Aneta.

 

Vzala jsem si Martina na klín a vysmrkala ho. Sekretářka si začala dělat svou práci.

„To bude dobré, zlatíčko.“ Utěšovala jsem ho. Po nějaké době se otevřely dveře a Michal přišel mezi nás.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 1         Část 3 >>

O autorovi

JaneyTrafy

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 3 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 3 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Náhle ho probudil nějaký divoký sen, který vmžiku zapomněl. Zrakem přejížděl po svém neuklize...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
Poté, co se za Anetou zavřely dveře, tak poradkyně se podívala na klienta a on na ni. Usmívali se. ...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
Pravá láska je  jako pohádka ...
Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
Každá nečestnost se nevyplácí ...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
Zjistil jsem to až na cestě k autobusu. Navyklým způsobem jsem chtěl stále sklouzávající brýle ...
Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kte...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
Dítě se dalo do pláče. Dítě. Ještě nemluvně. O to pronikavější ten křik byl. Již pár okam...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Sedím. Sám bez sebe. Kolem mě vnímám vše rozmazaně jako v mlze. Tuším jen, že se okolo pohybuj...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
Dvě slova ... použijte důležitá slova včas ...
Náhle ho probudil nějaký divoký sen, který vmžiku zapomněl. Zrakem přejížděl po svém neuklize...
Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
Co si dnes obléknu? Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pra...
Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
0