V temném hradě v Temnovišti, kde každý kout skrýval nějaké tajemství a stíny tančily po stěnách, se obr Ínemak naštvaně ke mně přiblížil. Jeho kroky duněly po kamenné podlaze, až se zdálo, že samotné hradby se chvějí jeho zlobou,zlobil se na mě a hlasitě mi domlouval kvůli Ohynovi:
,,…Znemožnila jsi mě hlavně před Moranem! Viděl to,co jsem přehlížel, nebo vidět nechtěl, že ty a Ohyn jste se znovu sblížili, ale s tím je od teď konec!”
Ínemakova slova mě úplně porazily a dohnaly k slzám, brečela jsem a řekla mu:
,,Když mě to tu s tebou už vůbec nebaví, asi tak stejně jako Lucindu s Moranem! Ty a Moran!Jste oba úplně stejně hrozní a asi s tebe brzo umřu, protože jestli mi nedovolíš být s Ohynem, tak půjdu hned teď skočit do černé propasti a už se k tobě nikdy nechci vrátit!” Vykřikla jsem, odhodlána čelit jeho hněvu.
Obr se zastavil a naštvaně zařval: ,,Co žé? Já ti ukážu tohle mi říkat!”
Jeho obrovské ruce mě popadly a bez milosti mě zamkl do hradního vězení. Vztekle na mě zavrčel: ,,Zůstaneš tady, dokud se mi neomluvíš!”
Ve vězení
Naštvaně jsem odpověděla: ,,To nebude nikdy!”
Obr zmizel a nechal mě tam samotnou. Chvíli jsem brečela a pak se podívala na Zoltyho, který se na mě díval přes mříže vedlejší klece.
,,Už zase bulíš?” Zeptal se.
,,No a co, když je obr hnusný, tak mě to rozbrečí!” Odpověděla jsem ubrečeně.
Zolty kývl: ,,Jo, je hnusný, taky se mi chce brečet, ale nechci, aby se mi za to posmívali.”
,,A kdo se ti posmíval?” Zptala jsem se zvědavě.
,,Všichni tady kolem, co jsou zavření i ti, co tu hlídají. Můj pláč je tu všem k smíchu,” řekl Zolty smutně.
Ohyn a Zolty v souboji
Když v temném vězení nastal šum a hlasité kroky, věděla jsem, že se něco blíží. Obr Ínemak vstoupil s Moranem, Moranovou královnou Lucindou a také Ohynem. Vybírali vězně do soubojů a vzali i Zoltyho. Obr poručil Ohynovi, aby se Zoltym spolu začali první souboj!
,,Ínemaku, prosím, tohle vidět nechci. Propusť mě napřed ven!” Zakřičela jsem zoufale.
Ínemak na mě zavrčel: ,,Jen se dívej, ať vidíš, kdo je silnější, Ohyn nebo Zolty?”
Moran na mě kývl: ,,Vsaď si a třeba tě pak obr pustí, když vyhraje tvůj Ohyn!”
Lucinda se podívala na Morana s neskrývaným pohrdáním: ,,Jsi nemožný, opravdu nechápu, proč jsi mě sem zase přivedl?”
Moran jí odpověděl: ,,Chtěla jsi přeci vidět, co pořád v tom Temnovišti u obra děláme, ne?”
Lucinda těžce povzdechla a naštvaně dodala: “Za tohle mi zaplatíš!”
Když se Ohyn se Zoltym pustili do souboje, věděla jsem, že Ohyn prohraje. Byl oslabený a dlouho neobnovený v ohni. Tlustý Zolty ho rychle porazil k zemi, i když ho Ohyn popálil. Obr poručil Ohyna odnést do léčírny a Zolty měl znovu začít další souboj, ale nechtěl, protože ho bolely popálené dlaně. Obr Zoltyho za to zmlátil a to královna nezvládla a zhroutila se tam! Moran ji nechal odnést do léčírny a Zoltyho donutil bít se ještě se dvěma dalšími soupeři, i když měl popálené dlaně a rány od obra.
Zlost mě pálila a cítila jsem tlak v hlavě, který mi rozpálil levou dlaň. Moje znamení na levé dlani bylo hodně viditelné. Polekala jsem se, co to znamená. Z dlaně se mi začalo kouřit a já se v tom kouři ztratila.
…Když tu najednou jsem stála před Silverovou svatyní a zavolala na něj…
,,Silvere pomoc!”
Silvera přivolali plecháči, co stáli před dveřmi paláce. Silver za mnou přišel a zeptal se:
,,Co tu zase děláš? Říkal jsem ti minule, abys ke mně už raději neutíkala. Máme s obrem dohodu!”
Ukázala jsem Silverovi svou levou začerněnou dlaň a začala mu vyprávět, co jsem právě zažila. Silver mě odvedl do svatyně a řekl mi, aby mě uklidnil: ,,Dobře, hlavně se uklidni. Stejně ti to nestačím všechno vypovědět, za chvíli tu bude určitě Ohyn a odvede tě zpátky k obrovi.”
,,Ne, nebude! Zolty Ohyna porazil a obr ho poslal do léčírny, takže ten sem k tobě pro mě nepřijde!” Odpověděla jsem rozčileně.
Silver se na mě zklamaně podíval: ,,Tak Ohyn nepřijde? To je škoda, to ho ani na chvíli neuvidím?”
,,Musíš jít se mnou a domluvit obrovi, aby dal Ohyna obnovit do ohně! Ohyn je moc slabý a obr ho neměl co nutit do souboje! Trápí ho tím!” Prosila jsem Silvera.
Silver se zamyslel a nakonec rozhodl: ,,Tedy se tu nezdržujme a ihned jedeme k obrovi!”
Vyšli jsme ze svatyně, ale než jsme stačili vyjet, objevil se sám obr Ínemak a strašlivě na mě zařval:
,,Co tu zase děláš a jak ses z vězení vůbec dostala?!”
Schovala jsem se za Silvera, aby mě obr nechytil. Silver se postavil obrovi a řekl: ,,Uklidni se a neřvi tu tak! Právě jsme se chystali vyjet k tobě do Temnoviště!”
Hlasité předčítání