Povídka

2. díl – Pokušení – 5. kap.
Četba díla zabere cca 5 min.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (15/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Před požárem:

 

V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vysvětlil, jejich profesor. V tom se ozval zvonek.

„Dobře, konec hodiny. Ale ještě než půjdete, tak vám dám domácí úkoly.“ Ozval se hlas profesora. Každý student, než odešel z učebny, přišel k profesorovi, od kterého dostal zadání na domácí úkoly.

„Děkuji, profesore Wallaci.“ Poděkovala jedna studentka profesorovi.

„Není zač.“ usmál se profesor na studentku. Když všichni studenti začali odcházet, profesor Wallace si začal sklízet z katedry své věci a byl připraven také k odchodu. Když se zavřely dveře, dovnitř natekla smradlavá tekutina a někdo tuto tekutinu zapálil. Profesor neměl šanci uniknout.

 

V provizorní místnosti:

 

Já a děkanka jsme poslouchali Gideona, který děkance vysvětloval instrukce, co se vše ještě dneska podnikne. Den se chýlil ke konci a naše práce teprve začínala. Nevěděli jsme kde, ale věděli jsme, že žhář dneska zaútočí. Zbytek týmu byl na svých místech, kam ho Gideon poslal.

„Nechceme vyvolat paniku. Východy se začnou blokovat a došlo by k větší katastrofě. Vše hlídáme, takže…“ nedokončil Gideon větu, protože kromě toho, že se spustil požární poplach přiběhl požární inspektor.

„Agente Gideone? Agente Gideone? Agente Gideone?“ víc říkat nemusel. Mně i Gideonovi došlo co se děje. Žhář zaútočil. Gideon se podíval na mě a oba jsme vyběhli na chodbu.

 

Gideon byl přes vysílačku spojen se zbytkem týmu. Říkali kde kdo je a co kolem sebe vidí. A všichni jsme přesto šli ven před kampus, kde jsme se měli všichni sejít.

„Všichni z budovy! Rychle!“ popoháněla jsem studenty, kteří pobíhali kolem nás, a začala se šířit panika. Snažila jsem se všem studentům i děkance pomoci, aby se rychle a bezpečně dostali před kampus.

„Pomozte mi někdo!“ začal křičet jeden student, ke kterému jsem přiběhla. Gideon pokračoval dál v cestě s ostatními.

„Vypadni odtud! Hned! Not tak!“ snažila jsem se daného studenta přimět, aby chodbu opustil a šel se mnou ven.

„Je tam profesor!“ nedal se student a snažil se, abych jsem ho pustila a on se mohl vrátit.

„Nech to být! Je mrtvý! Nech to být!“ dál jsem křičela na studenta a táhla ho před kampus. Snažila jsem se, aby se mi hlas netřásl, protože jsem musela nechat zemřít člověka. Ale to i k naší práci patřilo.

 

Venku před kampusem se o studenta postaral profesorský sbor i pár studentů. Já šla ke svému týmu, kde každý v ruce měl fotoaparát a vše fotil.

„Jane, vše v pořádku?“ zeptala se mě Teressa, když jsem si zakašlala. Trochu toho kouře jsem se nadýchala.

„Jo. Jsem v pohodě.“ Pousmála jsem se na Teressu a ohnula se, abych se vykašlala.

„Možná je tady a dívá se.“ Pronesl Derek a podíval se na Gideona.

„Foťte, jak jen to půjde.“ Rozhodl Gideon, který se rozhlížel kolem celé budovy i na studenty.

„Jane, opravdu jsi v pohodě?“ zeptal se mě Hotch, který ke mně přišel a položil svou ruku na má záda. Hned jsem se narovnala a podívala se do jeho očí.

„Už je to dobrý.“ Přikývla jsem, ale neusmála jsem se. „Žhář zapálil učebnu, kde byl profesor. Ten student ho chtěl zachránit.“ Řekla jsem všem a dívala se na Gideona.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 14         Část 16 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Odpuštění  není o tom ...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
V době pandemie jsem přišel, tak jako většina umělců o práci. Byl jsem zaměstnán, jako herec v ...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
Další příběhy ze snů Nerozluční? Když pro mě obr Ínemak znovu přišel a odnesl mě do s...
DENÍK Výpověď Viktora Wolframa o podivných událostech obklopujících případ zesnulé Natálie M...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
  Pracovat v archivu se zdá být nudné zaměstnání. Ne však pro Viktora. Jeden by si mohl mysl...
Vilda: Na sídliště přišlo jaro. Poznáš to podle toho nasládlýho pocitu na jazyku, kterej ti jed...
předchozí část zde Natálie Müllerová NEOTVÍRAT! 7. ledna 2001 Už jsou to tři dny, co js...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
Náhle ho probudil nějaký divoký sen, který vmžiku zapomněl. Zrakem přejížděl po svém neuklize...
Nikův pláč Další příběhy přátel z domu prokletých duší a co tentokrát prozradí stín s mi...
1.Koho nechci potkat? Když mě obr přivedl k němu do hradu v Temnovišti, tvářil se zamyšleně,ani...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
Pozvání na oslavu Když mě obr Ínemak přivedl do svého temného hradu v Temnovišti, ucítila jsem...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
empty building hallway
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
kalamář
Na jednom pracovním stole, žily kancelářské pomůcky a jiné věci, se kterými jejich majitel, spis...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
Poté, co se za Anetou zavřely dveře, tak poradkyně se podívala na klienta a on na ni. Usmívali se. ...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
  Se stromy si hrál jemný vítr. Z kašny proudila voda střídajíc jedny a druhé proudy. Na...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
K cíli  vede více cest ...
Pavlína a Jakub vstoupili do sálu plného lidí. Na tvářích přítomných bylo vidět neskrývané o...
           1. Podivný čaroděj u obra Ínemaka Když mě obr přivedl do svého hradu v T...
Útěk do neznáma a co tomu předcházelo Sny který se mi zdály od té doby, co v nich byl Bojka byl...
0