Povídka

2. díl – Pokušení – 5. kap.
Četba díla zabere cca 5 min.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (15/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Před požárem:

 

V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vysvětlil, jejich profesor. V tom se ozval zvonek.

„Dobře, konec hodiny. Ale ještě než půjdete, tak vám dám domácí úkoly.“ Ozval se hlas profesora. Každý student, než odešel z učebny, přišel k profesorovi, od kterého dostal zadání na domácí úkoly.

„Děkuji, profesore Wallaci.“ Poděkovala jedna studentka profesorovi.

„Není zač.“ usmál se profesor na studentku. Když všichni studenti začali odcházet, profesor Wallace si začal sklízet z katedry své věci a byl připraven také k odchodu. Když se zavřely dveře, dovnitř natekla smradlavá tekutina a někdo tuto tekutinu zapálil. Profesor neměl šanci uniknout.

 

V provizorní místnosti:

 

Já a děkanka jsme poslouchali Gideona, který děkance vysvětloval instrukce, co se vše ještě dneska podnikne. Den se chýlil ke konci a naše práce teprve začínala. Nevěděli jsme kde, ale věděli jsme, že žhář dneska zaútočí. Zbytek týmu byl na svých místech, kam ho Gideon poslal.

„Nechceme vyvolat paniku. Východy se začnou blokovat a došlo by k větší katastrofě. Vše hlídáme, takže…“ nedokončil Gideon větu, protože kromě toho, že se spustil požární poplach přiběhl požární inspektor.

„Agente Gideone? Agente Gideone? Agente Gideone?“ víc říkat nemusel. Mně i Gideonovi došlo co se děje. Žhář zaútočil. Gideon se podíval na mě a oba jsme vyběhli na chodbu.

 

Gideon byl přes vysílačku spojen se zbytkem týmu. Říkali kde kdo je a co kolem sebe vidí. A všichni jsme přesto šli ven před kampus, kde jsme se měli všichni sejít.

„Všichni z budovy! Rychle!“ popoháněla jsem studenty, kteří pobíhali kolem nás, a začala se šířit panika. Snažila jsem se všem studentům i děkance pomoci, aby se rychle a bezpečně dostali před kampus.

„Pomozte mi někdo!“ začal křičet jeden student, ke kterému jsem přiběhla. Gideon pokračoval dál v cestě s ostatními.

„Vypadni odtud! Hned! Not tak!“ snažila jsem se daného studenta přimět, aby chodbu opustil a šel se mnou ven.

„Je tam profesor!“ nedal se student a snažil se, abych jsem ho pustila a on se mohl vrátit.

„Nech to být! Je mrtvý! Nech to být!“ dál jsem křičela na studenta a táhla ho před kampus. Snažila jsem se, aby se mi hlas netřásl, protože jsem musela nechat zemřít člověka. Ale to i k naší práci patřilo.

 

Venku před kampusem se o studenta postaral profesorský sbor i pár studentů. Já šla ke svému týmu, kde každý v ruce měl fotoaparát a vše fotil.

„Jane, vše v pořádku?“ zeptala se mě Teressa, když jsem si zakašlala. Trochu toho kouře jsem se nadýchala.

„Jo. Jsem v pohodě.“ Pousmála jsem se na Teressu a ohnula se, abych se vykašlala.

„Možná je tady a dívá se.“ Pronesl Derek a podíval se na Gideona.

„Foťte, jak jen to půjde.“ Rozhodl Gideon, který se rozhlížel kolem celé budovy i na studenty.

„Jane, opravdu jsi v pohodě?“ zeptal se mě Hotch, který ke mně přišel a položil svou ruku na má záda. Hned jsem se narovnala a podívala se do jeho očí.

„Už je to dobrý.“ Přikývla jsem, ale neusmála jsem se. „Žhář zapálil učebnu, kde byl profesor. Ten student ho chtěl zachránit.“ Řekla jsem všem a dívala se na Gideona.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 14         Část 16 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
Motýlí dům I přes různé druhy exotických motýlů, měl nejraději své malinké černokřídlé ...
světkuška
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
Náhle se vše roztřáslo. Dosud zahálčivě konejšivý poklid byl přerván zvolna se zesilujícími ...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
Spojeni stínem minulosti Další sny mě znovu a znovu vracely do minulosti toho domu. Ani na chvíli ...
V ulici Palm Beach:   V jednom rodinném domě v ulici Palm Beach hrála televize, kde zrovna b...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
Útěk do neznáma a co tomu předcházelo Sny který se mi zdály od té doby, co v nich byl Bojka byl...
předchozí část zde … Vzbudil jsem se na podlaze někdy kolem osmé ráno, celý rozbolavělý, se...
Volání ze snů Když se sny zdají být naléhavé a volají ti, kteří si přejí změnit svůj osud...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
V zajetí obra Jak to bylo dál s obrem Ínemakem Obr mě ve věži víc hlídal a snažil se zabránit ...
Pavlína a Jakub vstoupili do sálu plného lidí. Na tvářích přítomných bylo vidět neskrývané o...
Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
Vodní hladina   Pohled na vodní hladinu přehrady, která se klidně prostírá od břehu ke...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
K našemu stolu si přisedne jakýsi vrásčitý ukrajinec s nesmírnou chutí si povídat. Házíme p...
DENÍK Výpověď Viktora Wolframa o podivných událostech obklopujících případ zesnulé Natálie M...
Ztěžka vydechl. Tohle se mu děje pořád. Vždycky se něco musí podělat, Dave Parnell prostě nemě...
0