Před požárem:
V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vysvětlil, jejich profesor. V tom se ozval zvonek.
„Dobře, konec hodiny. Ale ještě než půjdete, tak vám dám domácí úkoly.“ Ozval se hlas profesora. Každý student, než odešel z učebny, přišel k profesorovi, od kterého dostal zadání na domácí úkoly.
„Děkuji, profesore Wallaci.“ Poděkovala jedna studentka profesorovi.
„Není zač.“ usmál se profesor na studentku. Když všichni studenti začali odcházet, profesor Wallace si začal sklízet z katedry své věci a byl připraven také k odchodu. Když se zavřely dveře, dovnitř natekla smradlavá tekutina a někdo tuto tekutinu zapálil. Profesor neměl šanci uniknout.
V provizorní místnosti:
Já a děkanka jsme poslouchali Gideona, který děkance vysvětloval instrukce, co se vše ještě dneska podnikne. Den se chýlil ke konci a naše práce teprve začínala. Nevěděli jsme kde, ale věděli jsme, že žhář dneska zaútočí. Zbytek týmu byl na svých místech, kam ho Gideon poslal.
„Nechceme vyvolat paniku. Východy se začnou blokovat a došlo by k větší katastrofě. Vše hlídáme, takže…“ nedokončil Gideon větu, protože kromě toho, že se spustil požární poplach přiběhl požární inspektor.
„Agente Gideone? Agente Gideone? Agente Gideone?“ víc říkat nemusel. Mně i Gideonovi došlo co se děje. Žhář zaútočil. Gideon se podíval na mě a oba jsme vyběhli na chodbu.
Gideon byl přes vysílačku spojen se zbytkem týmu. Říkali kde kdo je a co kolem sebe vidí. A všichni jsme přesto šli ven před kampus, kde jsme se měli všichni sejít.
„Všichni z budovy! Rychle!“ popoháněla jsem studenty, kteří pobíhali kolem nás, a začala se šířit panika. Snažila jsem se všem studentům i děkance pomoci, aby se rychle a bezpečně dostali před kampus.
„Pomozte mi někdo!“ začal křičet jeden student, ke kterému jsem přiběhla. Gideon pokračoval dál v cestě s ostatními.
„Vypadni odtud! Hned! Not tak!“ snažila jsem se daného studenta přimět, aby chodbu opustil a šel se mnou ven.
„Je tam profesor!“ nedal se student a snažil se, abych jsem ho pustila a on se mohl vrátit.
„Nech to být! Je mrtvý! Nech to být!“ dál jsem křičela na studenta a táhla ho před kampus. Snažila jsem se, aby se mi hlas netřásl, protože jsem musela nechat zemřít člověka. Ale to i k naší práci patřilo.
Venku před kampusem se o studenta postaral profesorský sbor i pár studentů. Já šla ke svému týmu, kde každý v ruce měl fotoaparát a vše fotil.
„Jane, vše v pořádku?“ zeptala se mě Teressa, když jsem si zakašlala. Trochu toho kouře jsem se nadýchala.
„Jo. Jsem v pohodě.“ Pousmála jsem se na Teressu a ohnula se, abych se vykašlala.
„Možná je tady a dívá se.“ Pronesl Derek a podíval se na Gideona.
„Foťte, jak jen to půjde.“ Rozhodl Gideon, který se rozhlížel kolem celé budovy i na studenty.
„Jane, opravdu jsi v pohodě?“ zeptal se mě Hotch, který ke mně přišel a položil svou ruku na má záda. Hned jsem se narovnala a podívala se do jeho očí.
„Už je to dobrý.“ Přikývla jsem, ale neusmála jsem se. „Žhář zapálil učebnu, kde byl profesor. Ten student ho chtěl zachránit.“ Řekla jsem všem a dívala se na Gideona.
„Udělala jsi dobře, že jsi ho vytáhla ven. Kdyby ty dveře otevřel, byla by to větší katastrofa.“ Ujistil mě Gideon, že jsem jednala správně. I když jsem věděla, že říká pravdu, cítila jsem se na nic. A takhle to mám pokaždé, když musím nechat nevinného člověka zemřít. Přišla k nám děkanka, na kterou jsme se všichni podívali.
„Prý šlo o profesora Wallaceho?“ zeptal se Gideon děkanky. Ta se na nás podívala a hlavou přikývla.
„Jde o strašnou ztrátu. Patřil k těm profesorům…No, kteří věděli jak na studenty.“ Dořekla smutně děkanka.
„Gideone, policie dorazila, ale několik studentů je ještě v budově.“ Ozval se Reid, který zrovna s někým domluvil.
„Jak dlouho potrvá evakuace?“ zeptal se Gideon děkanky, na kterou se podíval. Ke mně přišel Hotch, který na chvíli zmizel.
„Napij se.“ Řekl mi a podal mi láhev vody. Podívala jsem se na něho.
„Díky Hotchi.“ Poděkovala jsem a usmála se. Otevřela víčko a napila se. Ještě od toho kouře mě pálilo v krku, ale díky té vodě to bylo lepší.
„Je to veliká škola s kampusem. Vyskytuje se tu okolo deseti tisíc studentů.“ Pronesla děkanka nejistě.
„S evakuací budou ještě problémy.“ Pronesla šeptem Teressa. Nechtěla to říct nahlas, ale všichni, co tu jsme byli jsme ji slyšeli. A nikdo ji neokřikl, nic neřekl. Protože měla pravdu.
„Paní Turne, pomůžeme vám obejít všechny studenty a evakuovat je.“ Rozhodl Gideon, že se rozdělíme a pomůžeme s evakuací. Děkanka přikývla a nechala povolat k nám studenta.
„Ahoj, já jsem Jeremy. Patřím k asistentům vědeckého oddělení. Mluvili jsme o tom a chtěli bychom vám pomoci.“ Vysvětlil student svůj příchod k nám. Všichni jsme se podívali na Gideona.
„To co bude nejlepší je to, že tu všichni zůstanete.“ Nesouhlasil s jejich pomocí Gideon. Nechtěl už ohrozit jiný život profesora či studenta.
„Ale pane, my se tu líp vyznáme.“ Začal student protestovat.
„Tak dobře.“ Souhlasil nakonec Gideon i s pomocí studentů.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★☆☆
Příběh nabízí klasickou a osvědčenou kriminální zápletku s motivem sériového žháře na univerzitní půdě, což je skvělý odrazový můstek pro napínavý děj. Využití známých postav (zřejmě inspirováno seriálem Myšlenky zločince) ti dává pevný základ, ale zároveň to trochu ubírá na celkové originalitě. Nosná myšlenka vyšetřovatelů pátrajících v davu po pachateli je však velmi dobrá a slibuje zajímavé pokračování.
Atmosféra – ★★★☆☆
Podařilo se ti dobře zachytit počáteční zmatek a paniku při evakuaci studentů. Scéna, kdy hlavní hrdinka musí nechat profesora zemřít, má silný emoční potenciál, i když by si zasloužila jít ještě více do hloubky jejích pocitů. Po úniku z budovy však napětí trochu příliš rychle opadne a konverzace působí až moc klidně na to, že o pár metrů dál právě uhořel člověk.
Provedení – ★★☆☆☆
Text je plynulý a děj rychle odsýpá, což je pro detektivku velké plus a čtenáře to udrží v pozornosti. Stylisticky by ale prospělo omezit opakování slov (např. slovo ‘profesor’ v prvním odstavci) a zapracovat na přirozenějších dialozích, které občas působí trochu strojeně. Co se týče gramatiky, dej si pozor na správné psaní interpunkce v přímé řeči a občasné překlepy (‘abych jsem ho pustila’), ale nenech se tím odradit, obsahově to funguje dobře.
Celkové hodnocení:
Máš skvělý cit pro dynamiku scény a tvůj text se čte velmi lehce, což je pro začínajícího autora obrovská výhoda. Příběh má jasný směr a dokáže čtenáře bez problému vtáhnout do probíhajícího vyšetřování. Pokud v budoucnu zapracuješ na uhlazení stylistiky a prohloubení emocí postav, tvé psaní se posune na úplně novou úroveň. Určitě v psaní pokračuj, máš velký potenciál!