Povídka

2. díl – Pokušení – 8. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (18/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:

 

Já dostala za úkol být s Derekem v místnosti, kde jsme si zřídili horkou linku. Uvítala jsem to, protože jsem nemusela tolik namáhat hlasivky. Přesto jsem se bavila Derekem.

„Jak ti je?“ zeptal se mě Derek a usmál se na mě.

„Už dobrý. Voda mě zachránila.“ Usmála jsem se na něho, ale do smíchu mi nebylo. Výčitky, že jsem musela sama dopustit, aby ten profesor uhořel, nebyly moc dobré.

„Nic jiného se nedalo dělat.“ Řekl Derek, jakoby mi četl myšlenky.

„Vím, to bude dobrý.“ Usmála jsem se a řekla to jistěji, že to myslím vážně. V tom za námi přiběhl strážník.

„Promiňte, tohle přišlo před pěti minutami. Nemohli to sem připojit dřív. Někdo volal na horkou linku.“ Omluvil se strážník udýchaně a já s Derekem jsem se na něho podívala. Podával nám kazetu, kterou jsem si vzala a dala do přehrávače a spustila nahrávku.

„Dovolali jste se na horkou linku FBI zaměřené na požáry na kampusu v Bradshaw.“ Ozval se ženský hlas, která hovor vzala.

„Karen. Dělám to pro Karen. Karen. Dělám to pro Karen.“ Ozval se zkreslený hlas a poté bylo ticho. Podívala jsem se na Dereka.

„Přehraj to znovu.“ Požádal mě a já kazetu přetočila na začátek a znovu to pustila.

„Hovor byl uskutečněný vedle z kanceláře profesora Wallaceho. Bylo to pět minut předtím než požár vypukl.“ Řekl vydýchaný strážník, co se ještě zjistilo.

„Přehraj to ještě jednou.“ Znovu mě o to Derek požádal a já tak učinila.

„Karen. Dělám to pro Karen.“ Znovu se ozval zkreslený hlas žháře.

„Znovu, ale zkus to dát hlasitěji.“ Znovu mě požádal Derek. Zvýšila jsem zvuk a znovu to spustila. Zajímalo mě, co tam v pozadí slyší, protože já nic neslyšela.

„Dělám to pro Karen.“ Křičelo z nahrávky, jak to bylo hlasité.

„Co to bylo?“ zeptala jsem se Dereka, na kterého jsem se podívala. Něco jsem totiž taky zaslechla.

„Nevím. Zavolám kvůli tomu Garcině.“ Řekl Derek a vzal mobil do ruky a zavolal naší analytičce Penelope Garcia. Věděli jsme, že tu nahrávku taky dostala.

„Vaše bohyně k službám.“ Ozval se z mobilu veselý ženský hlas. Derek dal hovor na hlasiťák.

„Ahojky Garci.“ Pozdravila jsem a Derek viděl na mých rtech úsměv.

„Ahoj zlatíčko, potřebujeme od tebe pomoct. Máš tu nahrávku?“ zeptal se Derek poté, co Garcinu pozdravil.

„Mám ji tu. Co byste potřebovali, drahouškové?“ zeptala se a bylo slyšet, jak pracuje. Nebo spíše bylo slyšet, jak ťuká do klávesnice.

„Na té nahrávce něco je. Je ta páska čistá?“ zeptala jsem se Garciny, místo Dereka.

„Mohu to dát přes nějaké ty zvukové filtry.“ Souhlasila Garcina, že se na to hned podívá.

„Podívej, potřebujeme, jestli to půjde, abychom věděli pravý hlas našeho žháře. A vše co by mohlo být v pozadí.“ Řekl Derek, co přesně potřebujeme vědět. „Můžeš to udělat?“ zeptal se jestli to vůbec možné je.

„Dobře.“ Řekla Garcina a začala usilovně pracovat, protože byla klávesnice hlasitěji slyšet. „Víš, jak ve Star Treku kapitán Kirk žádá McCoye, aby udělal něco nemožného a McCoy na to říká: „Sakra Jime, já jsem doktor, a ne žádný zázrak.“ Zeptala se Garcina při práci. Musela jsem se pousmát, protože tyhle dva zase spolu začali koketovat. Trochu jsem si připadala jako páté kolo u vozu, ale odejít jsem nemohla.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 17         Část 19 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 4 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 4 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Pan Bělounek seděl za stolem a byl nešťastný. Oči schované za velkými brýlemi upíral směrem ke...
Psal se rok 2009, slunce již pomalu přestávalo hřát a žluté, oranžové a červené listí se z po...
předchozí část zde … O půlnoci téhož dne jsem se ocitl na městském hřbitově kousek na záp...
By zimní večer. Tma, mlha, mráz. Ztrácela jsem se ve svých myšlenkách. Větve mě chytaly za čepi...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
Pravá láska je  jako pohádka ...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
Kde to kruci jsem? Na nic si nepamatuji. Všude je tma. Ruce mám napřažené před sebou a zoufale se s...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
Náhle ho probudil nějaký divoký sen, který vmžiku zapomněl. Zrakem přejížděl po svém neuklize...
Načo sú človeku školy, tituly pred a za menom? Aj tak nebude dosť dobrý pre spoločnosť, pre svet....
Sci-fi příběh pro nejlepšího tátu na světě. Napsal Ephe. V propastné hlubině nekonečného ves...
předchozí část zde   … „Tak už mi věříte?“ pronesla tiše paní Müllerová, kter...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

předchozí část zde Natálie Müllerová NEOTVÍRAT! 7. ledna 2001 Už jsou to tři dny, co js...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
RICHARD SLESSMAN   Z pohledu Jane:   Nakonec jsem zůstala s Hotchem v naší provizorn...
předchozí část zde … Vzbudil jsem se na podlaze někdy kolem osmé ráno, celý rozbolavělý, se...
předchozí část zde … V noci jsem ale opět nemohl usnout. Mrazivá, tvrdá podlaha mě i přes si...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
Maminko, v okamžiku narození jsem vnímala jen chlad, strach a konejšivou hebkost Tvého hlasu. Zat...
K cíli  vede více cest ...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
V době pandemie jsem přišel, tak jako většina umělců o práci. Byl jsem zaměstnán, jako herec v ...
Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
0