Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:
Já dostala za úkol být s Derekem v místnosti, kde jsme si zřídili horkou linku. Uvítala jsem to, protože jsem nemusela tolik namáhat hlasivky. Přesto jsem se bavila Derekem.
„Jak ti je?“ zeptal se mě Derek a usmál se na mě.
„Už dobrý. Voda mě zachránila.“ Usmála jsem se na něho, ale do smíchu mi nebylo. Výčitky, že jsem musela sama dopustit, aby ten profesor uhořel, nebyly moc dobré.
„Nic jiného se nedalo dělat.“ Řekl Derek, jakoby mi četl myšlenky.
„Vím, to bude dobrý.“ Usmála jsem se a řekla to jistěji, že to myslím vážně. V tom za námi přiběhl strážník.
„Promiňte, tohle přišlo před pěti minutami. Nemohli to sem připojit dřív. Někdo volal na horkou linku.“ Omluvil se strážník udýchaně a já s Derekem jsem se na něho podívala. Podával nám kazetu, kterou jsem si vzala a dala do přehrávače a spustila nahrávku.
„Dovolali jste se na horkou linku FBI zaměřené na požáry na kampusu v Bradshaw.“ Ozval se ženský hlas, která hovor vzala.
„Karen. Dělám to pro Karen. Karen. Dělám to pro Karen.“ Ozval se zkreslený hlas a poté bylo ticho. Podívala jsem se na Dereka.
„Přehraj to znovu.“ Požádal mě a já kazetu přetočila na začátek a znovu to pustila.
„Hovor byl uskutečněný vedle z kanceláře profesora Wallaceho. Bylo to pět minut předtím než požár vypukl.“ Řekl vydýchaný strážník, co se ještě zjistilo.
„Přehraj to ještě jednou.“ Znovu mě o to Derek požádal a já tak učinila.
„Karen. Dělám to pro Karen.“ Znovu se ozval zkreslený hlas žháře.
„Znovu, ale zkus to dát hlasitěji.“ Znovu mě požádal Derek. Zvýšila jsem zvuk a znovu to spustila. Zajímalo mě, co tam v pozadí slyší, protože já nic neslyšela.
„Dělám to pro Karen.“ Křičelo z nahrávky, jak to bylo hlasité.
„Co to bylo?“ zeptala jsem se Dereka, na kterého jsem se podívala. Něco jsem totiž taky zaslechla.
„Nevím. Zavolám kvůli tomu Garcině.“ Řekl Derek a vzal mobil do ruky a zavolal naší analytičce Penelope Garcia. Věděli jsme, že tu nahrávku taky dostala.
„Vaše bohyně k službám.“ Ozval se z mobilu veselý ženský hlas. Derek dal hovor na hlasiťák.
„Ahojky Garci.“ Pozdravila jsem a Derek viděl na mých rtech úsměv.
„Ahoj zlatíčko, potřebujeme od tebe pomoct. Máš tu nahrávku?“ zeptal se Derek poté, co Garcinu pozdravil.
„Mám ji tu. Co byste potřebovali, drahouškové?“ zeptala se a bylo slyšet, jak pracuje. Nebo spíše bylo slyšet, jak ťuká do klávesnice.
„Na té nahrávce něco je. Je ta páska čistá?“ zeptala jsem se Garciny, místo Dereka.
„Mohu to dát přes nějaké ty zvukové filtry.“ Souhlasila Garcina, že se na to hned podívá.
„Podívej, potřebujeme, jestli to půjde, abychom věděli pravý hlas našeho žháře. A vše co by mohlo být v pozadí.“ Řekl Derek, co přesně potřebujeme vědět. „Můžeš to udělat?“ zeptal se jestli to vůbec možné je.
„Dobře.“ Řekla Garcina a začala usilovně pracovat, protože byla klávesnice hlasitěji slyšet. „Víš, jak ve Star Treku kapitán Kirk žádá McCoye, aby udělal něco nemožného a McCoy na to říká: „Sakra Jime, já jsem doktor, a ne žádný zázrak.“ Zeptala se Garcina při práci. Musela jsem se pousmát, protože tyhle dva zase spolu začali koketovat. Trochu jsem si připadala jako páté kolo u vozu, ale odejít jsem nemohla.
Hlasité předčítání