„Je to dobrá snídaně. Ti frantíci mají teda úroveň.“
„Je to naprosto stejná snídaně, jakou jsme měli v Německu.“
„Je trochu iná. Tie bagety sú príkladom.“
Tři inženýři. Velmi zkušení inženýři seděli v hotelovém sále snídaní a už potřetí si přidali. Jakmile je něco zdarma, je člověku z jejich zemí zatěžko, aby se toho nenasytil. Slavili úspěch. Pár dní dozadu seděli v zasedací místnosti. Nejstarší z nich, říkejme mu třeba Maroš, prezentoval inovativní nápad. Tihle tři chlapi společně vymysleli nový způsob převodů ve velkých nákladních vozech. Patent prodávali známé francouzské firmě. Zasedací místnost byla prosklená, tudíž šlo vidět, jak některé pracovnice v sukních dolují poslední zrnka kávovaru, aby si zpříjemnily den. Jeden z Francouzů po nich pokukoval, ale druhý byl značně ohromen tím, co konstruktéři předváděli.
Maroše vystřídal Tomáš. Ten měl na starosti celou výkresovou dokumentaci. Hravě zohlednil veškeré nedostatky a popsal, jakým způsobem byly odstraněny. Kravaty na francouzských hrudích dostávaly zabrat, protože jejich vlastníci byli naprosto vyvedeni z míry, a tak je žmoulali mezi prsty. Poslední z nich, Jakub, popisoval, jak hravě a dokonale by se tato součástka dala vyrábět. Všichni tři měli jednu věc společnou. Entuziasmus. Nadšení, které dělalo na jejich klienty obrovský dojem.
Když hodinová prezentace skončila, Francouzi zatleskali a byli velice dojati. Ten, který dával pozor víc, vstal, a všechny tři obšťastnil třemi polibky na tváře a objetím. Šéf těch tří jen spokojeně a hrdě seděl opřený v kancelářské židli. Pro firmu to znamenalo významný úspěch.
Snad z rozmaru nebo jen z čisté pohostinnosti, pozval všechny tři konstruktéry, tenhle Pierre, do jejich firmy. Návštěva měla být neformální, což v těchto kruzích obvykle znamenalo málo obchodu, spoustu alkoholu a jídla.
Byli to sice tři třicátníci, kteří měli doma manželky, o víkendech jezdili na ryby, vyjížďky na kolech, do zoo s dětmi, stanování, ale i tak s touto nabídkou plně souhlasili. Už na letišti, když se rozloučili se svou návštěvou, diskutovali o tom, jaké to v té Francii asi bude. Bylo jim jasné, že nedostanou žádné knedlo vepřo zelo nebo halušky, ale byli připraveni a odhodláni čelit novým věcem. Navíc utužit vztahy ještě víc, by firmě, a hlavně jejich prémiím, bylo velice po chuti. Jakub už viděl svou Jarmilu, jak si balí opalovací krém, a těší se na dovolenou u moře. Konečně!
A teď seděli a cpali se hotelovou snídaní, kterou zaplatil jejich klient. Čekala je prohlídka fabriky, která pro ně určitě nebude obzvlášť zajímavá. A pak už jen víno a víno a jídlo! Mimo tohle nadšení, byli i rádi, že mohli na chvíli vypadnout od svých rodin, byť je měli všichni rádi. Maroš měl sice někdy obtíže s výchovou svých synů, protože začínali mluvit sprostě a každá situace byla vlastně základním stavebním kamenem pro vznikající problém, ale ostatní měli děti už trochu větší, a tak ho ujišťovali, že to bude v pořádku.
Pierre je vyzvedl přímo u hotelu. Dojel pro ně novým Mercedesem. Dělali, že jsou zvyklí na takové auto, ale jejich vzájemné pohledy naznačovaly, že jisté nadšení bude jen těžko skrýt. Jeden z nich měl starý Hyundai, druhý Rapid, třetí Peugeot. Všechno bylo tak staré, že museli co druhý rok uplácet techniky, aby jim auto prošlo technickou.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka staví na klasickém, ale velmi vděčném motivu kulturního šoku a nedorozumění. Kontrast mezi obyčejnými inženýry a luxusním francouzským prostředím funguje skvěle a graduje do absurdní a velmi vtipné pointy. Ačkoliv je závěrečné odhalení o posvátném šnekovi trochu přitažené za vlasy, ke komediálnímu ladění povídky se to vlastně perfektně hodí.
Atmosféra – ★★★★☆
Text výborně vtáhne do děje a skvěle pracuje s pocity nepatřičnosti, které hrdinové v luxusním světě zažívají. Scéna v restauraci, kdy číšníci zpomaleně a s hrůzou běží zabránit katastrofě, působí až filmově a komediální načasování je zde zvládnuté na jedničku. Emoce postav, od počátečního ostychu až po falešné sebevědomí při objednávání, jsou velmi uvěřitelné a lidské.
Provedení – ★★★☆☆
Povídka je velmi čtivá, má svižné tempo a dialogy působí přirozeně. Stylistika však občas drhne, zejména kvůli neobratnému nadužívání archaického spojení „jal se“ a poněkud krkolomným větným konstrukcím (např. „židle i s ženou, jala se posunu dozadu“). V textu je také několik zbytečných interpunkčních chyb a překlepů, ale obsahová zábavnost a plynulost vyprávění tyto drobné formální nedostatky hravě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Jedná se o nesmírně zábavnou a milou povídku, která dokáže čtenáře upřímně rozesmát. Autor má zjevný cit pro komediální situace, budování napětí a pointu, což je pro psaní obrovské plus. Pokud se v budoucnu zaměří na uhlazení stylistiky a pečlivější korekturu, budou jeho texty naprosto skvělé. Jen tak dál, talent a smysl pro humor tu rozhodně nechybí!