Když se Eliška probudila, nevěděla, kde je. Místnost byla temná, jen uprostřed stál starý dřevěný stůl a na něm svíčka. Vedle ní ležel papír s jediným slovem: Hledej.
Nevěděla, co má hledat. Ale když se dotkla svíčky, místnost se rozplynula a ona se ocitla v jeskyni. Stěny byly pokryté zrcadly, každé jiné — některé prasklé, jiné dokonale hladké. V každém z nich se odrážela jiná verze jí samé: smutná, vzteklá, dětská, zamilovaná, zlomená.
„Tohle je tvá duše,“ ozval se hlas, který nepatřil nikomu, koho znala. „Každé zrcadlo je vzpomínka, pocit, část tebe, kterou jsi zapomněla nebo potlačila.“
Eliška se bála. Ale zároveň cítila, že musí jít dál. Prošla kolem zrcadel, dotýkala se jich, a s každým dotekem se jí vybavoval útržek minulosti. První láska. Smrt babičky. Zklamání. Radost. Vše, co tvořilo její příběh.
Na konci jeskyně bylo poslední zrcadlo — prázdné. Když se do něj podívala, neviděla nic. Jen ticho. A pak si uvědomila: tohle je její budoucnost. Nepopsaná. Čistá.
Vzala svíčku, která se znovu objevila v její ruce, a položila ji před zrcadlo. Plamen se odrazil v nekonečnu. A Eliška pochopila, že cesta do nitra duše není o nalezení odpovědí, ale o přijetí všech svých částí — i těch, které bolí.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Motiv cesty do vlastního nitra a zrcadel odrážejících různé fasety lidské duše je sice v literatuře poměrně častý, ale zde je uchopen s velkou citlivostí. Zápletka funguje jako krásná metafora pro sebepřijetí, i když by si zasloužila trochu víc originality v samotném úvodu s temnou místností. Je to velmi nosná myšlenka, na které se dá stavět hlubší a delší příběh.
Atmosféra – ★★★★☆
Text od první věty buduje příjemně snovou a lehce tajemnou náladu, která čtenáře plynule vtáhne do děje. Emoce hlavní hrdinky jsou hmatatelné, obzvlášť při procházení kolem zrcadel, kde melancholie střídá naději. K dokonalosti chybí jen trochu více smyslových vjemů, například jaká byla v jeskyni zima nebo jak voněla hořící svíčka.
Provedení – ★★★★☆
Stylistika je velmi čistá, text plyne přirozeně a čte se jedním dechem. Věty jsou spíše kratší a úderné, což dobře podporuje tempo, ale občas by neuškodilo použít bohatší slovní zásobu pro barvitější popisy prostředí. Po gramatické stránce je text naprosto v pořádku, autor má zjevně výborný cit pro rytmus vyprávění.
Celkové hodnocení:
Jde o velmi povedenou a poetickou jednohubku, která zanechá ve čtenáři hřejivý pocit a donutí ho k zamyšlení. Příběh má jasný začátek, smysluplný vývoj a krásně vypointovaný, nadějný konec. Pokud se v budoucnu odvážíte jít více do hloubky a experimentovat s popisy, vaše texty získají ještě větší sílu. Jen tak dál, talent a cit pro psaní tu rozhodně je!