Povídka

Svět kolem mě se zastavil…

Autor: Matěj Kůs

Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na pořád. Jako by všechna ta křehkost, která se kolem mě rozprostírá, měla zůstat navždy pouze jen křehkostí. Nic se nestane, nic se nezmění… Najednou jsem zapomněl, jak křehké jsou všechny ty chvíle, jak záhy mění se ve vzpomínky. A časem ztratí význam. Najednou jsem zapomněl, jak se všechno mění. Zapomněl jsem, protože právě teď je všechno kolem mě přesně takové, jaké to má být… Všechno je dokonalé.

Slunce svítí a pálí mě příjemně do zad. Ležím uprostřed vší té křehkosti. Uprostřed stromů šeptajících slova, jež mě hřejí u srdce. Uprostřed vysokých trav, které mě jemně šimrají po nahé kůži. Slyším dech, se kterým rezonuje zpěv ptáků a cvrkot hmyzu. Jako by tahle chvíle byla všechno. Všechno, co potřebuji. Jako by touhle chvílí mohlo všechno skončit… víc nepotřebuji, víc ne. Chci jen ještě chvíli… malou chvíli… ležet a naslouchat životu. Vnímat, jak se mísí s životem vedle mě. Poslouchat ten dech… a nic víc.

Dívám se do korun stromů zmítaných větrem. Sleduji, jak se větve ohýbají ze strany na stranu. Světlo, které proniká skrz hustou vrstvu listů je jemné. Jako by mě chtělo pohladit po tváři. Vlít mi do očí čirou krásu a na chvíli mě oslepit. Abych zapomněl… Na to, co bylo. Na to, co bude… A abych zapomněl, jak to všechno chodí.

Najednou mě z toho všeho vytrhne hlas. Tak známý a příjemný:
„Půjdeme dál?“ ptá se mě. Já se zvednu, setřu si z kůže pot a podívám se před sebe.
„Půjdeme.“ odpovím.
A svět kolem mě se točí dál.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Matěj Kůs

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 2 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 2 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
aneb o komunikaci ...
Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře...
K cíli  vede více cest ...
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
Vilda: Na sídliště přišlo jaro. Poznáš to podle toho nasládlýho pocitu na jazyku, kterej ti jed...
Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...
Každá nečestnost se nevyplácí ...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
Seděl jsem na kozlíku svého vozu a můj Kůň si pomalu vykračoval po cestě k domovu. Jezdím na n...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...
Ve výtahu:   Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor,...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Už jsou tu zase. Novináři, paparazzi, šťouralové a jiní, kteří mi otravují život. Nemohu jim d...
Slečna Zdeňka Kosáčková bydlela v Praze na Kampě, odtud chodila do Dívčí školy proživotní - t...
Poté, co se za Anetou zavřely dveře, tak poradkyně se podívala na klienta a on na ni. Usmívali se. ...
Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore h...
Zabzučel mi telefon a z displeje na mě blikala ikonka smsky. Rozespale jsem ho odemkl. Zpráva byla od...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
Vždycky jsem byl plachý a vcelku uzavřený člověk. Místo abych chodil na zábavy, jako moji ostatn...
0