Jen takové rozmarné gesto, zdvižený palec, semafor dětské paže před oknem zaparkovaného auta. Muž upoutaný na sedadle řidiče se podivil, bylo to nečekané, cizí kluk v plandavých kalhotách s košilí málem ke kolenům. Jen takové nicotné gesto, obvyklý výraz uznání – jsi jednička, cizí rozpustilý kluk opojený letním sluncem a prázdninami. Můj ty smutku, kde ses tu vzal? V protisměru drkotaly po silnici koňské povozy, vlastně to byly nádherně zdobené vyjížďkové kočáry, dosud bez turistů. Příliš nespěchaly a táhly to ve dvou, se čtveřicí bujarých koní a dvěma krásnými dívkami na kozlíku. Zoufale pevná a obnažená poprsí zářila hebkou a mladistvou žádostivostí. Život se vzdaluje a zase přichází, pomyslel si muž a zmačkal výpovědní list svého zaměstnavatele. Kolik času zbytečně promarnil v kanceláři nabité obchodní strategií a hrozbou neúspěchu? Život je zde, na této zemi, jen my se vzdalujeme, povzdechl si, zatímco si odepínal pás, a odhodlaně se zahleděl na rozevlátou postavičku, dokud ještě nezmizela v nedaleké zahradní kolonii se stájemi a zívajícími psy…
Chlapec a muž⏱️ Doba čtení: cca 1 minutu
Hlasité předčítání
**Nápad** ⭐⭐⭐⭐
Zajímavé zachycení prostého, téměř banálního momentu – setkání dvou cizinců v autě a jeho hlubší reflexe. Autorovi se daří vzbudit filosifické otázky z každodennosti, což je velmi cenné.
**Atmosféra** ⭐⭐⭐⭐
Lyrická a kontemplativní nálada je tu velmi vhodně zachycena. Pasáž s koňskými kočáry a dívkami vytváří krásný kontrast mezi životem a smrti, mezi stagnací a pohybem. Rytmus psaní podporuje klidné, meditativní tón.
**Provedení** ⭐⭐⭐
Text je místy dlouhý a věty se motají. Zejména střední část by byla lepší, kdyby byla stručnější a jasnější. Některé obrazy jsou krásné, ale ztrácejí na účinku dlouhostí věty.