Jeden příběh z ordinace – tentokrát ne z té naší, ale z vedlejší ordinace obvoďáka.
My jsme měli vždycky v úterý dlouhý den, ordinovali jsme do 18 hodin. Tak už byl všude klid, chystala jsem se uklidit ordinaci a končit, ale zaslechla jsem z čekárny nějaký rámus, něco tam padalo, někdo se chechtal, tak jsem se šla podívat, co se děje. No a tam dva místní opilci vlekli třetího, který byl evidentně nějak zraněný, obličej samá krev. A ti dva výtečníci místo aby zavolali záchranku, tak nepřišli na nic chytřejšího, než že ho naložili na traktor a přivezli v tuto dobu do střediska.
Naštěstí doktor – jak bylo zvykem – v tom středisku taky bydlel, tak se přišel podívat, co se děje. Když viděl to zranění, tak prohlásil, že se to musí zašít tady a hned a jako správný venkovský doktor se do toho dal.
Tihle venkovští doktoři si opravdu dovedli poradit se vším, od chřipky přes anginu, zácpu a různé poůrazové stavy a tržné rány a protože tohle byl jasný případ, tak se do toho hned dal.Jeho sestra byla už dávno doma, tak požádal mě, abych mu s tím pomohla. Venca – jak se ten chlápek jmenoval – byl takový bodrý chasník, který pro nějakou sprosťárnu nešel daleko ani ve střízlivém stavu, tak nám tam všem vynadal, doktor mu taky řekl svoje – a v takovéto atmosféře probíhal ten chirurgický zákrok.
Ti dva, co ho přivezli, z toho všeho měli náramnou srandu, přiživovali to ještě z flašky, kterou si přinesli, až je doktor vyhodil. Hlava byla posléze zašita a doktor mi řekl, ať mu ještě píchnu protitetan. A zase bylo zle – Venca prohlásil, že ho žádná holka do prdele píchat nebude, vynadal i mně. A jak jsme tak byli všichni v ráži, tak i já jsem prohlásila, že nejsem zvědavá na jeho chlupatej zadek a když jsem ho ujistila, že nemám zájem mu stahovat kalhoty, že ho píchnu do ruky, tak se uklidnil a po prodělaných útrapách si lehl v ordinaci na lehátko a usnul. Tam si ho pak s patřičným komentářem vyzvedla jeho manželka. Protože to byla taková rázná paní, tak jsem si docela dobře dovedla představit, co následovalo doma: Zákaz vycházení do hospody po dobu dvou týdnů, nařízený, už dlouho odkládaný úklid stodoly a studené večeře spočívající v chlebu se sádlem!
A ti dva, co ho přivezli? Naštěstí zapomněli, že přijeli s traktorem, a vydali se pěšky, zřejmě zpátky do hospody, ale tam nedošli, skončili za plůtkem v křovíčku za památníkem odboje na první světovou válku, Ráno je tam našly pracovnice živočišné výroby, když šly do chléva dojit.
A potom že je na vsi nuda – zas bylo v hospodě o čem mluvit, zas bylo co řešit.
