Povídka

Mýma očima

Autor: OF Kitsune

Probudila jsem se do nového rána. Slunce vrhalo do místnosti rudé odlesky, jako by ho překryly obrovské červánky. Zvláštní pokoj se spoustou polštářů a plyšáků. Valná většina z nic byla podrápaná nebo nesla stopy ostrých zoubků. Nebylo těžké odhadnout, jaká zvířátka zde bydlí. Skutečně neuběhlo ani pár vteřin a přímo přede mnou seděla kočka svou barvou připomínající malířskou paletu po dlouhém používání.

Koukala skrze mě uhrančivýma očima, jako bych byla průsvitný duch a přímo za mnou bylo něco hodně zajímavého. Zkusmo jsem ji pohladila a ruka proplouvající skrze ni mi potvrdila mou prvotní myšlenku. Prohlédla jsem si ruku opravdu důkladně a po stránce vizuální se nezdála jiná než obvykle. Pět prstů se čtyřmi články a palec s třemi. Možná to bylo trochu podivné.

Stejně jako pocit, který se šířil celým mým tělem. Jasně si pamatuji, že něco takového už jsem zažila někdy dřív. Pocit, kdy jsem se cítila lehká, jako bych nic nevážila a kolem žaludku jsem cítila pumpování krve. Bylo to mnohem intenzivnější než pocity, když jsem stávala na rozhlednách, vysokých hradbách nebo na balkónech a koukala se dolů. Tohle bylo lepší.

Ještě chvíli jsem se kochala svou rukou, která prazvláštností chvíle působila naprosto neznámě, než jsem periferním viděním zaregistrovala příchod dalších koček. Každá byla jinak zbarvená. Jedna měla šest nohou, další pouze dvě a u jednoho kocoura jsem jich napočítala třináct. I tvary zdály se naprostými originály.

Některé z nich si přisedly k první kočce a spolu s ní pozorovaly prostor skrze mě, jiné dělaly neplechu, jedna si packou umývala obličej a dvě se drbaly zadními packami za uchem. Byl na ně kouzelný pohled. Znala jsem detail každé z nich. Ta v rohu neměla ráda, když se na ni čímkoliv štěrchalo. Kočka naproti mně se zelenou skvrnou kolem levého oka měla nejraději operu a kočka vedle ní, která na ni hleděla zlověstným pohledem, operu přímo nenáviděla. Ostatně ani mezi sebou se neměly moc v lásce. Mourovaná kočka věšící se právě na lutr ráda nechávala své části těla na různých místech, aby ji ostatní, hlavně já, nikdy nenašli celou. Kočičí zrzavá dvojčata milovala, když jim někdo předčítal z knih a nezáleželo na tom, jestli se jedná o poezii, romány, cestopisy nebo kuchařku.

Až teď jsem si uvědomila, že někdo pustil čtvercové rádio levitující ve vzduchu. Hrála zrovna píseň Thrill is Gone od Bedford Falls. Slova jsem sice nedokázala vnímat, ale tuto specifickou melodii a chraplavý hlas zpěváka v refrénu bych si nedokázala splést. Nejspíše to zapnul kocour s třinácti packami, protože ostatní kočky upřednostňovaly spíše klasiku nebo Queeny.

Ucítila jsem ostrý pach kočičince, který byl dílem modro-zlatého kocoura, a rozhodla se, že rozkoukávání v tomto pokoji bylo dost. Zaujaly mě oprýskané dveře s kulatou klikou. Hlavně tím, že byly v podlaze. Klíč v zámku stačilo jen mírně pootočit a jemně do dveří zatlačit.

Sešla jsem po točitých, příkrých schodech a ocitla se v další místnosti. Byla velmi tmavá až na prapodivné osvícení. Tančící odlesky na zdech připomínaly vlnící vodní hladinu s paprsky ranního slunce. Dveře nade mnou se s hlasitým třeskotem zabouchly a splynuly se stropem, u nějž visel lustr z mořských korálů, na kterém ovšem nebyly ani žárovky, ani svíčky. Očividně to byla pouhá dekorace, ale nešlo mi do hlavy, odkud se bere to světlo. Z oken určitě ne, protože tu žádná nebyla a dveře naproti mně nebyly prosklené. A pak mě to trklo. Mohl za to krunýř modré želvy, který zářil jako noční obloha posetá hvězdami. Začala jsem se rozhlížet po místnosti, jestli ji neuvidím. Často se schovávala, měla ráda vlastní klid.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

OF Kitsune

Vždy je čas na čaj...

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 19 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 19 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
Vždycky jsem byl plachý a vcelku uzavřený člověk. Místo abych chodil na zábavy, jako moji ostatn...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
Tři životy Život samotný je obrovský dar, který jen tak nepoletuje ve vzduchu ...
By zimní večer. Tma, mlha, mráz. Ztrácela jsem se ve svých myšlenkách. Větve mě chytaly za čepi...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
A přece já se domnívám, můj milý, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrál...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
Každá nečestnost se nevyplácí ...
Maminko, v okamžiku narození jsem vnímala jen chlad, strach a konejšivou hebkost Tvého hlasu. Zat...
Dnes se mi zdálo, že jsi umřel, víš? Byl to zvláštní sen, kde jsem byla zmatená a vyděšená. P...
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
Psal se rok 2009, slunce již pomalu přestávalo hřát a žluté, oranžové a červené listí se z po...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
Neobyčejný příběh Ať kdokoliv myslí na cokoliv, všechno se splní
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
0