Povídka

Seznámení ve vlaku

Slečna Zdeňka Kosáčková bydlela v Praze na Kampě, odtud chodila do Dívčí školy proživotní – tj. něco jako penzionát a učila se tam vařit, péct a ruční práce – plést, háčkovat, vyšívat a šít. Ručně šít např. šaty.

Když jela na Vánoce domů, tedy tam, kde se narodila, tedy do Strakonic, za rodiči a babičkou, ve vlaku v kupé seděla u okna a četla si „Olivera Twista“, popíjela z termohrnku kafe a takřka se ponořila do příběhu, zaklepal na dveře kupé jakýsi mladík v černém pánském baloňáku s černobíle kostkovanou šálou a se silnými velkými lennonkami v černých obroučkách se zastrčeným papírkem v záhybu, a na tom papírku cosi napsáno.

Zdeňka zvedla hlavu od knížky a šla otevřít.

Řekla: „Jestli si chcete sednout,“ ukázala na protější sedadlo, „tady je volno.“

Ten příchozí se představil jako Adam Loudal a napřáhl ruku.

„Zdeňka Kosáčková,“ pronesla Zdeňka a stiskla mu ruku.

Adam uvažoval: „Přece nejsi žádná bábovka. Máš před sebou krásnou holku a přece tady nebudeš sedět jak žába bez vody. Chceš mít vztah? Chceš. Tak rozpruď konverzaci.“

Odkašlal si: „Slečno, nevím, jak začít, ale nechci chodit kolem horké kaše, tak teda: hezčí holku, než jste vy, jsem dosud nepotkal. Ani ve Vídni, a to už je co říct.“

Zdeňka se polichoceně usmála a po tváři jí přeběhla lehká červeň.

„Děkuju.“

Nadechla se a dodala: „Vy jste taky štramák.“

„Díky.“

Znovu si nervózně odkašlal a vypadlo z něj: „Nemohli bychom si tykat? Je nám oběma dvacet, ne?“

„Jak to uhodl?“ myslela si slečna Kosáčková.

Nahlas řekla: „Máte/máš pravdu. I s tím věkem. Tykat si rozhodně můžem.“

„Tak prima,“ usmál se.

„Kam máš namířeno?“ otázala se Zdenka.

„Do Budějc,“ zněla odpověď.

„Do Bu-kam?“ nechápala Zdenička.

„Do Českých Budějovic. To je za Strakonicema.“

„Tak já vystupuju přesně tam,“ na jeho nechápavý pohled odpověděla: „ve Strakonicích.“

„Aha,“ plácl se lehce do čela.

Na to Zdenička taktně pomlčela.

„Co to máš za knigu?“ zeptal se při pohledu na knihu ležící na stolku pod oknem.

„To je Oliver Twist,“ odpověděla hrdě Zdenka a zanotovala: „Raději jsem neměla ten román, raději jsem neměla ho číst. Snad ani list. Hrdina je v tom románě schován. Miluji ho, jmenuje se Twist, Oliver Twist.“

Adam se uculoval a… Pak chvíli hráli slovní fotbal, „Jméno, město“, „Hádej, kdo jsem“, a když se blížili ke Strakonicím, ukázala Zdenka na část papírku čouhající z obroučky brýlí.

„Můžu se zeptat, co to je za papírek?“ zeptala se opatrně.

„Jo tenhle,“ zasmál se Adam. „To je můj tahák.“

„Jakej tahák?“

„Já totiž hraju na bicí, tak tady jsem si vypsal časy, kde tam mám pauzy.“

„Jo tak. Tak to chápu.“ Usmála se a rychle dodala: „To je dobrá skrejš.“ a zvedla palec nahoru, jako symbol liku (jako když dáváte like).

Dorazili do Strakonic. Slíbili, že si budou dopisovat, a rozloučili se. Zdeňka vystoupila se svým kufříkem a Adam obeskládaný kytarou, bicími a batohem jí mával celou dobu, co se osobáček zdržel na strakonickém nádraží.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Sidonie Lenerová

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 3 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 3 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Vilda: Na sídliště přišlo jaro. Poznáš to podle toho nasládlýho pocitu na jazyku, kterej ti jed...
Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:   Gideon nás přiměl se dívat na...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
Postavila vodu na kávu. Kávu nesnášela, její chuť ji nutila šklebit se, a i když se snažila hoř...
A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už...
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Poté, co se za Anetou zavřely dveře, tak poradkyně se podívala na klienta a on na ni. Usmívali se. ...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
K cíli  vede více cest ...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Zjistil jsem to až na cestě k autobusu. Navyklým způsobem jsem chtěl stále sklouzávající brýle ...
(Podle skutečné události, jen lehce přibarveno)   „Tak nezapomeň, vole, dneska v sedm u mě...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
Probudila jsem se do nového rána. Slunce vrhalo do místnosti rudé odlesky, jako by ho překryly obrov...
Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore h...
Jsem černý svědomí tohohle města, jeho duše, kterou nikdy nemělo. Jsem fantom, personifikace jeho ...
Sedím. Sám bez sebe. Kolem mě vnímám vše rozmazaně jako v mlze. Tuším jen, že se okolo pohybuj...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
„Viděls někdy něco takovýho?“ zeptal se konečně dychtivě Vilda. Prvotní strach a překvapení...
Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře...
A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
0