Povídka

O tkalcích a poušti

Autor: Zavel

Prolog

Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či snad chapadlo? Kdo ví. Jen stěží můžeme dnes povědět, jaké formě byla stavebním kamenem. Snad ani nebyla součástí živé hmoty. Nikdo se jich však neptal na tužby. Jakou že úlohu chtěly hrát? Ležely prostě k dispozici, aby jejich prostřednictvím jiní mohli tvořit. A oni tvořili. Někdy úspěšně, jindy méně šťastně. Pramálo zkušeností měli a tolik možností k volbě. A dostatek materiálu k užití. Již tolikrát změnily ty zdánlivě bezvýznamné částečky prachu tvář a účel, aby se rozpadly, avšak dříve či později po nich bylo znovu sáhnuto. A pak se opět stala dílkem celku, který tak i jejich skromným přispěním dostal jedinečnou šanci existence. Šance byla, trvala a minula. Co bylo jen propůjčeno, muselo se navrátit. Zase další čekali na onu vesmírnou hlínu, netrpěliví k sochání, odhodlaní stvořit něco nového, něco lepšího. Vše nebylo, bylo, čekalo, rodilo se, žilo, rozkládalo se, zas čekalo a tak znovu dokola. Formy, tvářnosti a charaktery míjely, cosi zanechávaly a mizely. Dokola. Jen málokdo a máloco nestalo se toho součástí a vznášelo se mimo, opomenuto, jakoby navíc. Tak se plazily věky, prostor se vzdouval a zase hroutil, vesmíry se rodily, aby pukaly a uprostřed toho věčného řádu stále bylo na co těšit a co s nadějí a vírou očekávat.

 

Odkaz první

Ten den se blížil. Věděl to již dlouho celý dům. Žila tím rodina, ba i ves. Po dlouhé měsíce. Svatba jediné dcery. Tolikrát jí na hladinu mysli vyplul takový obraz. Aby zas zapadl a byl po nějakou chvíli zanechán osamotě. Ale vždy tam byl. A nyní se měl otisknout v jejich skutečnosti. Byla moudrá. Věděla, že přestože obraz bude malován jinými barvami, než by si snad přála, námět zůstane. Tím si byla jistá. Něco se jistě na obraze objeví podle její představy. I mladičká nevěsta tomu z celého srdce chtěla. Svou svatbu si jinak ani představit nedokázala. Jako by veselku díky tomu mohli navštívit všichni ti, kteří je již dávno opustili. Prababička i babička, které tolik milovala. Ale i starší členové rodiny, které přes propast času nikdy nemohla poznat, avšak jejichž přítomnost tak silně pociťovala. Staletí předkové stanou se opět svatebčany na obřadu svých potomků, pro jejichž bezpečí po celý život pracovali. O jejichž možnost spokojeného bytí usilovali. Stejně jako jejich dětí. A tak dál a pořád do budoucna. Tak daleko, i když matně, vyhlíželi. Nešlo o žádné mudrce, ale toho přeci není třeba, když se jen prostě strachujete o vlastní rodinu. Čas od času tak ve vzácných chvilkách volna rodičovská láska osedlala vrozenou avšak nerozvíjenou fantazii a stará matka zabloudila v myšlenkách v čase směrem ke svým vzdáleným pravnoučatům, o jejichž zdraví a jistoty se obávala, jako by je snad byla schopná obejmout, jako své vlastní děti. Všichni tam ten den budou. A tak, když se matka uklidnila, neboť na svatbě nebude nic podstatného chybět, pokračovala v práci, aby ona i dcera byly spokojeny. Šev za švem. Vysprávka za vysprávkou. Věky se táhnou. Ba i vlečou. Čas od času, když je svatebních šatů potřeba, je nutno působení zubu času je zas trochu potlačit. Matčina nit se provléká látkou, jak vteřiny minutami věků. Šaty budou pro dnešní den připraveny. Bylo jich třeba. Jako již tolikrát v oné rodině. Jako již tolikrát za ty věky. Má to tak být, protože oni tomu chtějí. Svatební šaty znovu zazáří a s nimi všichni, kteří je kdy spatřili. Nevěsty včerejška vzpomenou, jak je kdysi oblékly, aby tak zpečetily svůj osud. Tak chtěly, aby se stalo. Snad se i dnes věc zdaří. A tak steh za stehem, jako generace za generací, provlékají látku jako jejich osudy čas. Šaty jsou hotovy. Spraveny a připraveny. A koláče zlátnou. A tolik voní. Jako šťastná budoucnost, o jejíž existenci tolik pečují. Jinak to totiž ani neumí.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Zavel

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 15 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 15 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Ve výtahu:   Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor,...
Zabzučel mi telefon a z displeje na mě blikala ikonka smsky. Rozespale jsem ho odemkl. Zpráva byla od...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
Kde to kruci jsem? Na nic si nepamatuji. Všude je tma. Ruce mám napřažené před sebou a zoufale se s...
A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
[mks_dropcap style="square" size="46" bg_color="#000000" txt_color="#f...
Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kte...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
K našemu stolu si přisedne jakýsi vrásčitý ukrajinec s nesmírnou chutí si povídat. Házíme p...
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
Ten pocit, vidieť ho ruka v ruke s ňou. Ten pocit stáť tam a tváriť sa, že mi je to jedno. ...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Na jednom pracovním stole, žily kancelářské pomůcky a jiné věci, se kterými jejich majitel, spis...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
O trpělivosti ... všechno má svůj čas
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
Ztěžka vydechl. Tohle se mu děje pořád. Vždycky se něco musí podělat, Dave Parnell prostě nemě...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
Přesn(á)idavka Dej to sem nebo ti to vyrvu z ruky ty polotovare! Nečum na mě a hrň to do mě! He...
Neobyčejný příběh Ať kdokoliv myslí na cokoliv, všechno se splní
Zkřehlou zimní krajinou kráčel muž. Cestou mezi poli, ranním mrazem ztuhlou na kámen, prokládanou...
“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
0