Povídka

Hlasy
Četba díla zabere cca 16 min.

Autor: Zavel

Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká kůží, smývá únavu a vše zlé, co den přinesl a navrací sílu a nadšení do dalšího bytí. Člověk se jí nemůže nabažit. Ať to trvá věčně, říkám si s každou kapkou, která opustí povrch mého znaveného těla. V té výjimečné chvíli by mi nevadilo se do sprchy nastěhovat. Nekonečný proud mě svou mocí odřízne od světa a já se tomu okamžiku s radostí plně poddám. Kolem mě jen voda, pára a šum drobných pramínků, které se slévají jako žilky v mohutný tok. Je klid. Rodina už spí. Manželka a děti usnuly, ještě než jsem se vrátil domů. Nebudil jsem je. Proč taky? Jen ať odpočívají. Sprcha syčí stále silněji. Není slyšet nic než ona. Málem bych uvěřil, že jsem doma sám. Proudy vody hučí a já se snažím skrz ně zaslechnout zvuky okolního světa, který snad ještě tam venku za dveřmi koupelny existuje. Soustředím se. Napínám sluch. A pak to náhle zaslechnu!

Co to jen bylo? Rána? Nezřetelné skřípání? V mžiku vypínám sprchu a zaposlouchám se znovu. Poslední kapky dopadají na vydlážděnou podlahu a pak už jen ticho. Trvá mu asi minutu, než mě uklidní, a já se zas bezstarostně halím do životodárného závoje tryskajícího shůry. Co jen to ale mohlo být? Ten zvuk byl tak přesvědčivý. Nemohu jej vyhnat z hlavy. Nemohu na něj přestat myslet. A pak se ozve znovu! Mnohem hlasitěji. Sahám po ručníku, rychle se osuším. A už vybíhám z koupelny na chodbu. Vodu nechávám bezmyšlenkovitě téct dál. Znovu špicuji uši, ale kromě puštěné sprchy nic jiného nezaslechnu. Vracím se tedy a odevzdávám blahodárné síle spoutaného vodního živlu.

Náhle však jako by voda o své kouzlo přišla. Přestávám ji vnímat. Už neuklidňuje, neposiluje ani nekonejší. Temné myšlenky se mi tak rozletí hlavou jako utržené ze řetězu. Svírají mi žaludek a hrdlo. Ten zvuk zazněl od vchodových dveří. Možná směrem od okna. Od okna ložnice. Kde spí moje manželka a děti. Je tu zas! Zrovna teď, když jsem ve sprše a nic nezmůžu. Vždyť je to moje povinnost a zodpovědnost! Musím jednat! Co bych to byl za otce a manžela, kdybych svou rodinu neochránil? Jsem tak daleko od nich. Jak si jen dovoluji ztrácet tu čas sám se sebou? Teď vyrazili dveře! Nebo okenní tabuli! Jsou v domě! Jdou najisto! Blíží se! K mé bezbranné rodině! Chtějí jim ublížit! Slyším je teď zřetelně i přes hukot běžící sprchy. Proč jen k tomu došlo ve chvíli, kdy jsem byl takřka odříznut od světa a zbaven možnosti rychle zasáhnout? Musím jednat! Snad je ještě zachráním!

Vyrazím z koupelny ven a několika kroky se ocitám před ložnicí. Ticho. Jen sprcha ještě v dálce šumí. Opatrně otevírám dveře. Zaposlouchám se do tmy. Manželka i děti v poklidu oddychují. Odcházím. Už jen na chvilku je opustím. Dveře už ale nechávám otevřené. Zavírám sprchu, už se její moci neoddám. Obléknu pyžamo, ještě zkontroluji vchodové dveře, jsou v naprostém pořádku. Políbím na dobrou noc své drahé a už zavrtán usínám vedle své manželky. Kolem dokola tma, ticho a bezpečí.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Zavel

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Další příběhy ze snů Nerozluční? Když pro mě obr Ínemak znovu přišel a odnesl mě do s...
předchozí část zde … Paní Müllerová mě přivítala v slzách. Vypadala hrozně, jak se asi d...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
Může duch vyprávět svůj příběh? Proč by nemohl, když má komu? Ale, co když ho nikdo neusly...
Nové dobrodružství ze snů Rogas se zlobí Byl chladný večer, když jsem se objevila na prahu ...
Náhle se vše roztřáslo. Dosud zahálčivě konejšivý poklid byl přerván zvolna se zesilujícími ...
Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:   Gideon nás přiměl se dívat na...
Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
předchozí část zde … Myslím, že tehdy jsem také začal mít problémy se spaním. Druhý den r...
Stín to nevzdává Další příběh začíná podobně jako ten minulý – já a ten ve stínu v podk...
Kandidát na senátora Ředitel základní školy v Horní Dolní u Šestákova šel z práce napru...
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
1. Velkolepá paní Karmína v Temnovišti Obr mě přivedl do Temnoviště, když už byla ohni...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...
Ínemak se mnou nekončí I když se na mě obr zlobil, nenechal mě jen tak být v klidu. Vzal mě znov...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
Setkání s Ohynem Když jsem dorazila ke břehu Černého jezera v Temnovišti,vystoupila jsem z ...
Vilda: Na sídliště přišlo jaro. Poznáš to podle toho nasládlýho pocitu na jazyku, kterej ti jed...
Ani nevím, jak začít, aby to bylo hned od začátku zajímavý?:-) Přála jsem si vždycky někomu po...
1. Dlouhý čas s Normanem Obr Ínemak mě dál nechával u Normana, přestože bylo jasné, že jejich s...
Co si dnes obléknu? Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pra...
1. Ve skrýši u Děsmana Seděla jsem znovu u Děsmana v jeho stáré zaprášené skrýši.Vzduch byl ...
  Bylo mi asi čtrnáct nebo patnáct. Jezdil jsem tehdy každé léto na tábory. A taky pak býva...
1.Jak Bojka přivedl Zoltyho zpátky k obrovi... Stalo se to krátce po tom, co Moran donesl obrovi čá...
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
0