Povídka

Hlasy

Autor: Zavel

Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká kůží, smývá únavu a vše zlé, co den přinesl a navrací sílu a nadšení do dalšího bytí. Člověk se jí nemůže nabažit. Ať to trvá věčně, říkám si s každou kapkou, která opustí povrch mého znaveného těla. V té výjimečné chvíli by mi nevadilo se do sprchy nastěhovat. Nekonečný proud mě svou mocí odřízne od světa a já se tomu okamžiku s radostí plně poddám. Kolem mě jen voda, pára a šum drobných pramínků, které se slévají jako žilky v mohutný tok. Je klid. Rodina už spí. Manželka a děti usnuly, ještě než jsem se vrátil domů. Nebudil jsem je. Proč taky? Jen ať odpočívají. Sprcha syčí stále silněji. Není slyšet nic než ona. Málem bych uvěřil, že jsem doma sám. Proudy vody hučí a já se snažím skrz ně zaslechnout zvuky okolního světa, který snad ještě tam venku za dveřmi koupelny existuje. Soustředím se. Napínám sluch. A pak to náhle zaslechnu!

Co to jen bylo? Rána? Nezřetelné skřípání? V mžiku vypínám sprchu a zaposlouchám se znovu. Poslední kapky dopadají na vydlážděnou podlahu a pak už jen ticho. Trvá mu asi minutu, než mě uklidní, a já se zas bezstarostně halím do životodárného závoje tryskajícího shůry. Co jen to ale mohlo být? Ten zvuk byl tak přesvědčivý. Nemohu jej vyhnat z hlavy. Nemohu na něj přestat myslet. A pak se ozve znovu! Mnohem hlasitěji. Sahám po ručníku, rychle se osuším. A už vybíhám z koupelny na chodbu. Vodu nechávám bezmyšlenkovitě téct dál. Znovu špicuji uši, ale kromě puštěné sprchy nic jiného nezaslechnu. Vracím se tedy a odevzdávám blahodárné síle spoutaného vodního živlu.

Náhle však jako by voda o své kouzlo přišla. Přestávám ji vnímat. Už neuklidňuje, neposiluje ani nekonejší. Temné myšlenky se mi tak rozletí hlavou jako utržené ze řetězu. Svírají mi žaludek a hrdlo. Ten zvuk zazněl od vchodových dveří. Možná směrem od okna. Od okna ložnice. Kde spí moje manželka a děti. Je tu zas! Zrovna teď, když jsem ve sprše a nic nezmůžu. Vždyť je to moje povinnost a zodpovědnost! Musím jednat! Co bych to byl za otce a manžela, kdybych svou rodinu neochránil? Jsem tak daleko od nich. Jak si jen dovoluji ztrácet tu čas sám se sebou? Teď vyrazili dveře! Nebo okenní tabuli! Jsou v domě! Jdou najisto! Blíží se! K mé bezbranné rodině! Chtějí jim ublížit! Slyším je teď zřetelně i přes hukot běžící sprchy. Proč jen k tomu došlo ve chvíli, kdy jsem byl takřka odříznut od světa a zbaven možnosti rychle zasáhnout? Musím jednat! Snad je ještě zachráním!

Vyrazím z koupelny ven a několika kroky se ocitám před ložnicí. Ticho. Jen sprcha ještě v dálce šumí. Opatrně otevírám dveře. Zaposlouchám se do tmy. Manželka i děti v poklidu oddychují. Odcházím. Už jen na chvilku je opustím. Dveře už ale nechávám otevřené. Zavírám sprchu, už se její moci neoddám. Obléknu pyžamo, ještě zkontroluji vchodové dveře, jsou v naprostém pořádku. Políbím na dobrou noc své drahé a už zavrtán usínám vedle své manželky. Kolem dokola tma, ticho a bezpečí.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Zavel

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 16 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 16 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Dvě slova ... použijte důležitá slova včas ...
předchozí část zde … O půlnoci téhož dne jsem se ocitl na městském hřbitově kousek na záp...
Štěstí z pouti Nikdy jsem nebyl průbojný. Není tedy divu, že jsem po různých životních omy...
předchozí část zde   IV. Droga Jiří čekal, až se jej na To kultista konečně zeptá. ...
Maminko, v okamžiku narození jsem vnímala jen chlad, strach a konejšivou hebkost Tvého hlasu. Zat...
Slečna Zdeňka Kosáčková bydlela v Praze na Kampě, odtud chodila do Dívčí školy proživotní - t...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
Muž ve žluté košili   Romana se usadila na křesle a vyčkávala, kdy přijde Stanislav, znač...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Můj táta byl někdo. Zbožňovala jsem ho. Odmalička byl veselá kopa, osobnost, vůdce. Mělo to i...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
Pavlína a Jakub vstoupili do sálu plného lidí. Na tvářích přítomných bylo vidět neskrývané o...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  …neobviňuj mou přirozenost za to, že mě odlišila od ostatních… Epiktétos, Rozpravy ...
Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...
Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore h...
Dvě slova ... použijte důležitá slova včas ...
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
Náhle se vše roztřáslo. Dosud zahálčivě konejšivý poklid byl přerván zvolna se zesilujícími ...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
předchozí část zde Natálie Müllerová NEOTVÍRAT! 7. ledna 2001 Už jsou to tři dny, co js...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
Nepříjemná událost „Kdo to udělal?“ Wer hat es gemacht? Wer hat… V jednom z proudících ve...
Muž ve žluté košili   Romana se usadila na křesle a vyčkávala, kdy přijde Stanislav, znač...
0