Povídka

Deník (IV)
Četba díla zabere cca 4 min.

předchozí část zde

Natálie Müllerová

NEOTVÍRAT!

7. ledna 2001

Už jsou to tři dny, co jsme se s mamkou přestěhovaly na tohle podivný místo. Táta asi před měsícem konečně umřel. Někdy kolem Vánoc. Už to s ním bylo k nevydržení! Pořád chlastal a párkrát jsem ho viděla, jak mámu ošklivě drží za vlasy, nebo plácá přes obličej. Na mě se furt díval tím svým slizkým pohledem, kterýho se ještě pořád nedokážu zbavit. Nakonec prý dostal infarkt – Takže karma přeci funguje! Nevím, co bychom si s ním jinak počaly. Asi by všecko zůstalo při starým, dokud by nás obě neutrápil k smrti.

Ale stalo se… a potom to šlo zase z kopce. S tátovou smrtí na mámu přešly všechny jeho dluhy a ona musela vzít práci v těch toxickejch továrnách na Severním Valu. Bastard! Ani po smrti nás nepřestane otravovat! Tak se nám zase zkrátil rozpočet a musely jsme se vzdát tátova pěknýho bytečku na Přímoří. Naneštěstí jediné místo ve Městě, kde jsou dost nízký nájmy i pro zadlužené rodiny, je tohle smradlavý Starý Ghetto. No, alespoň, že jsme jenom na okraji a mamka to odtud nemá daleko do továrny.

Mě se tady ale nelíbí. Nejde ani tak o ten štiplavej puch, kterým je cítit celej tenhle barák (Puch, který se nedá vyvětrat, protože venku je smrad ještě větší!). Spíš mě děsí ten tísnivý pocit – pocit, že mě něco neustále sleduje.

Začíná mi z toho hrabat… už první noc jsem slyšela to prapodivný šramocení za oknem svýho pokoje. Šramocení, který mi nedovolilo usnout. Celá jsem se z toho rozklepala a musela se schovat pod peřinu. Slyšela jsem to ale pořád! Šramocení, který připomínalo spíš skřehotavý šeptání. „Pusť mě dovnitř. Pusť mě dovnitř. Pusť mě dovnitř,“ jako by říkalo pořád dokolečka. Myslela jsem, že se z toho zblázním.

Druhý den se to stalo zase, stejný šramocení, stejnej příběh. Řekla jsem to mamce, ale ta mě jen odbyla, že je to normální, když se člověk nastěhuje do nového bytu, že slyší divný zvuky. Prý si na to brzy zvyknu.

Ale třetí noc už jsem se z toho málem počůrala. Za okny je pořád tma, vznáší se tam tolik špíny, že tady v noci žádný hvězdy nesvítí. Tu třetí noc si ale měsíc na okamžik prorazil cestu. Podívala jsem se na okno a uviděla jsem to! – Bledá měsíční záře na zataženém závěse matně opisovala černou siluetu čehosi sedícího na okenní římse! Nebyl to žádnej pták ani mrak – Mělo to děsivě lidský rysy… ale stejnak to nebyl ani člověk. Bylo to neuvěřitelně pokřivený, nesymetrický a stejnak to mělo jasně rozeznatelný končetiny, trup, hlavu a čelist – čelist, která kmitala. Kmitala nahoru a dolů. A šeptala: „Pusť mě dovnitř. Pusť mě dovnitř. Pusť mě dovnitř…“. A oči! – vypoulený bulvy, který přímo prosvěcovaly skrze závěs!

Vykřikla jsem a schovala se pod peřinu, abych se na to nemusela dívat. A tam jsem se třásla až do rána. Zkoušela jsem zavolat mamku, ale marně. Nevzbudila se. Nepřišla…

Chudák máma! Je pořád unavená z tý svojí nový práce. Přijde domů a jde si vždycky rovnou lehnout. Už se s ní ani nedá mluvit.

Nechci ji pořád s něčím otravovat, jsou to beztak jenom hloupý sny, proto si teď ale píšu alespoň tenhle deníček. Myslím, že jinak bych se tenhle večer mohla už úplně zcvoknout!

 

pokračování zde

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

martin novák

čas od času
si člověk řekne "?"
čas od času
o tom i napíše...

www.casodcasu.cz

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Může duch vyprávět svůj příběh? Proč by nemohl, když má komu? Ale, co když ho nikdo neusly...
U stolu sedí muž a místo hlavy má šťavnaté zelené jablko. Krásně se leskne a každý by se do n...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:   Gideon nás přiměl se dívat na...
1. Horor ještě nekončí Norman mě uspal u krbu,zaspala jsem těžkým neklidným spánkem ze kteréh...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
předchozí část zde … O půlnoci téhož dne jsem se ocitl na městském hřbitově kousek na záp...
  V domě číhá nebezpečí. Ve snu jsem se z ničeho nic objevila v podkroví toho domu. Zdánlivě...
Uháněli jsme úzkou silnicí, vinoucí se kolem pobřeží Finistère. Neodolal jsem a přerušil dlouh...
Stín to nevzdává Další příběh začíná podobně jako ten minulý – já a ten ve stínu v podk...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
Ani nevím, jak začít, aby to bylo hned od začátku zajímavý?:-) Přála jsem si vždycky někomu po...
Spojeni stínem minulosti Další sny mě znovu a znovu vracely do minulosti toho domu. Ani na chvíli ...
  Obr a jeho pohled do mých snů... Vyděsilo mě, jak mě tak nečekaně vytrhl ze snu. Byla jse...
Co jsem provedla obrovi K smíchu, nebo k pláči? Obr Ínemak se dozvěděl, že jsem minule utekla z v...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Sally Martinsová byla vysloužilá policistka, která si ve svých sedmdesáti letech užívala důchod....
předchozí část zde … O půlnoci téhož dne jsem se ocitl na městském hřbitově kousek na záp...
  Obr a jeho pohled do mých snů... Vyděsilo mě, jak mě tak nečekaně vytrhl ze snu. Byla jse...
Lord Petr byl velmi rozrušen. Nervózně pobíhal ložnicí a při své obhajobě neustále rozpažoval:...
Mirda vypráví svůj děsivý sen- Úplňkový horor: Sen, který se nechce zapomenout... Když jsem...
1. Velkolepá paní Karmína v Temnovišti Obr mě přivedl do Temnoviště, když už byla ohni...
  Bylo mi přes třicet a všehovšudy jsem neměla nic. Nemyslím si, že úplně nic, jasně, mě...
předchozí část zde II. Stínohra Celý ten dlouhý den byl absolutně prázdný, nudný, plný jedn...
Když jsem byl mladý a rozhodoval se, jestli se stanu policajtem, ještě jsem ale nevěděl, že budu m...
V ulici Palm Beach:   V jednom rodinném domě v ulici Palm Beach hrála televize, kde zrovna b...
U stolu sedí muž a místo hlavy má šťavnaté zelené jablko. Krásně se leskne a každý by se do n...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore ho...
  Mám malé řeznictví na obchodní ulici. Nahoře nad námi se tyčí mrakodrapy. Jedni mají bi...
0