Povídka

Deník (IV)

předchozí část zde

Natálie Müllerová

NEOTVÍRAT!

7. ledna 2001

Už jsou to tři dny, co jsme se s mamkou přestěhovaly na tohle podivný místo. Táta asi před měsícem konečně umřel. Někdy kolem Vánoc. Už to s ním bylo k nevydržení! Pořád chlastal a párkrát jsem ho viděla, jak mámu ošklivě drží za vlasy, nebo plácá přes obličej. Na mě se furt díval tím svým slizkým pohledem, kterýho se ještě pořád nedokážu zbavit. Nakonec prý dostal infarkt – Takže karma přeci funguje! Nevím, co bychom si s ním jinak počaly. Asi by všecko zůstalo při starým, dokud by nás obě neutrápil k smrti.

Ale stalo se… a potom to šlo zase z kopce. S tátovou smrtí na mámu přešly všechny jeho dluhy a ona musela vzít práci v těch toxickejch továrnách na Severním Valu. Bastard! Ani po smrti nás nepřestane otravovat! Tak se nám zase zkrátil rozpočet a musely jsme se vzdát tátova pěknýho bytečku na Přímoří. Naneštěstí jediné místo ve Městě, kde jsou dost nízký nájmy i pro zadlužené rodiny, je tohle smradlavý Starý Ghetto. No, alespoň, že jsme jenom na okraji a mamka to odtud nemá daleko do továrny.

Mě se tady ale nelíbí. Nejde ani tak o ten štiplavej puch, kterým je cítit celej tenhle barák (Puch, který se nedá vyvětrat, protože venku je smrad ještě větší!). Spíš mě děsí ten tísnivý pocit – pocit, že mě něco neustále sleduje.

Začíná mi z toho hrabat… už první noc jsem slyšela to prapodivný šramocení za oknem svýho pokoje. Šramocení, který mi nedovolilo usnout. Celá jsem se z toho rozklepala a musela se schovat pod peřinu. Slyšela jsem to ale pořád! Šramocení, který připomínalo spíš skřehotavý šeptání. „Pusť mě dovnitř. Pusť mě dovnitř. Pusť mě dovnitř,“ jako by říkalo pořád dokolečka. Myslela jsem, že se z toho zblázním.

Druhý den se to stalo zase, stejný šramocení, stejnej příběh. Řekla jsem to mamce, ale ta mě jen odbyla, že je to normální, když se člověk nastěhuje do nového bytu, že slyší divný zvuky. Prý si na to brzy zvyknu.

Ale třetí noc už jsem se z toho málem počůrala. Za okny je pořád tma, vznáší se tam tolik špíny, že tady v noci žádný hvězdy nesvítí. Tu třetí noc si ale měsíc na okamžik prorazil cestu. Podívala jsem se na okno a uviděla jsem to! – Bledá měsíční záře na zataženém závěse matně opisovala černou siluetu čehosi sedícího na okenní římse! Nebyl to žádnej pták ani mrak – Mělo to děsivě lidský rysy… ale stejnak to nebyl ani člověk. Bylo to neuvěřitelně pokřivený, nesymetrický a stejnak to mělo jasně rozeznatelný končetiny, trup, hlavu a čelist – čelist, která kmitala. Kmitala nahoru a dolů. A šeptala: „Pusť mě dovnitř. Pusť mě dovnitř. Pusť mě dovnitř…“. A oči! – vypoulený bulvy, který přímo prosvěcovaly skrze závěs!

Vykřikla jsem a schovala se pod peřinu, abych se na to nemusela dívat. A tam jsem se třásla až do rána. Zkoušela jsem zavolat mamku, ale marně. Nevzbudila se. Nepřišla…

Chudák máma! Je pořád unavená z tý svojí nový práce. Přijde domů a jde si vždycky rovnou lehnout. Už se s ní ani nedá mluvit.

Nechci ji pořád s něčím otravovat, jsou to beztak jenom hloupý sny, proto si teď ale píšu alespoň tenhle deníček. Myslím, že jinak bych se tenhle večer mohla už úplně zcvoknout!

 

pokračování zde

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

martin novák

čas od času
si člověk řekne "?"
čas od času
o tom i napíše...

www.casodcasu.cz

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 4 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 4 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
předchozí část zde … V noci jsem ale opět nemohl usnout. Mrazivá, tvrdá podlaha mě i přes si...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
předchozí část zde … O půlnoci téhož dne jsem se ocitl na městském hřbitově kousek na záp...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
Když jsem byl mladý a rozhodoval se, jestli se stanu policajtem, ještě jsem ale nevěděl, že budu m...
  …neobviňuj mou přirozenost za to, že mě odlišila od ostatních… Epiktétos, Rozpravy ...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
předchozí část zde … Hned po této kapitole mi bylo jasné, proč její matka tolik trvá na tom,...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
předchozí část zde … Paní Müllerová mě přivítala v slzách. Vypadala hrozně, jak se asi d...
V ulici Palm Beach:   V jednom rodinném domě v ulici Palm Beach hrála televize, kde zrovna b...
Tohle nebylo ráno jako každé jiné. Sluneční paprsky pronikající skrze mezírky ve svěšených ž...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
předchozí část zde   IV. Droga Jiří čekal, až se jej na To kultista konečně zeptá. ...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
Po celý den procházel mrazivými lesy, jejichž vrcholky šlehal mrazivý vítr. Sníh pod stromy byl p...
I. Dobré ráno Když se Jiří ráno probudil z nepokojných snů, z hrůzou si uvědomil, že je mrtv...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
předchozí část zde … Myslím, že tehdy jsem také začal mít problémy se spaním. Druhý den r...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
Koťátko „Na mlynářově plotě viselo chcíplý kotě. Kdo první promluví, ten to kot...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
„Viděls někdy něco takovýho?“ zeptal se konečně dychtivě Vilda. Prvotní strach a překvapení...
předchozí část zde II. Stínohra Celý ten dlouhý den byl absolutně prázdný, nudný, plný jedn...
0