Povídka

1. díl – Extrémní agresor – 6. kap.
Četba díla zabere cca 6 min.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (6/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šerif Warden přichystal. Byla tam s námi i ta Elle, což jsem moc radost neměla. Ale nedala jsem nic najevo. Nevím proč, ale něco mi na ni prostě nesedělo. Hotch všem v místnosti řekl, co nám manžel Woodland řekl.

„Tak proto ty tajnosti.“ Pochopila to Teressa a pokývala hlavou, že už rozumí.

„Jen nechápu, že to tajila i v práci před kolegy a hlavně přáteli.“ Ozvala se Elle. Podívala jsem se na ni.

„Víte, jsou ženy, které chtějí dokázat, že vše zvládnout bez cizí pomoci. Takže se tam počítá nejen rodina, ale i přátelé či kolegové. A Heather Woodland vypadá jako žena, která má dobré nápady, ale vždy jí někdo s realizováním pomohl. Chtěla všem dokázat, že to zvládne sama. Nejen vymyslet, ale i zrealizovat.“ Poučila jsem ji. Řekla jsem to v klidu a normálně. Prostě na světě jsou nejen muži, ale i ženy, které toto nepochopí, dokud sami nezažijí. A já sama s tímto zkušenosti mám a občas ještě dodneška se s tím potýkám.

„Vlastní zkušenost?“ pronesla o něco jízlivě Elle, což mi dalo znamení, že mě chce vyprovokovat. Já na to nic neřekla, protože jsem se s ní nechtěla hádat před ostatními a taky a to bylo důležité, nic jí do toho nebylo.

„Garcina se ozvala, že prý vrah napsal a poslal do počítače Heather zprávu, abychom ho chytili.“ Ozval se Derek a řekl novinku, o které jsem nevěděla, stejně tak Hotch a Reid.

„Chce, abychom ho chytili. Chce s tím přestat, ale nedokáže to. Něco ho nutí v tom pokračovat. A bude, dokud ho nechytíme.“ Promluvil Gideon, který se díval na nástěnku s fotografiemi. Poté se párkrát prošel po místnosti a podíval se na nás. „Řekni jim, že můžeme.“ Řekl nám a zase začal chodit sem tam.

„Že můžeme? Reide, souhlasíš? Té ženě zbývá pár hodin života. Profil pachatele je neúplný a šéf je před nervovým zhroucením.“ Podivil se Derek a podíval se na nás všechny a poté se otočil na Reida. Musela jsem se pousmát. I když jsem nevěděla, co přesně Gideon zamýšlí, věděla jsem, že má plán. I když před nervovým zhroucením byl, takže jsem se o něho i bála. Nechtěla jsem Gideona ztratit. Gideon přejde k Derekovi a podívá se na něho.

„Radši říkej – Má nervy na pochodu.“ Opravil Gideon Dereka a stále se díval do jeho očí.

„Správně je – velká reaktivní deprese.“ Ozval se Reid a uvedl termín do správné podoby. Bylo to tak komické, že jsem si potichu odkašlala, abych jsem se nezačala naplno smát.

„Vím, Reide.“ Řekl Derek a také se díval do očí Gideona.

„Ty se normálně u toho bavíš.“ Zašeptala mi Teressa do ucha, ale když jsem se na ni podívala, na rtech se jí objevil úsměv. Což znamenalo, ano vím i já se bavím. Jenom jsem Teressu poplácala po rameni a usmívala se. Myslela jsem, že si tohoto nikdo nevšiml, ale jeden člověk ano a pousmál se nad tím.

„Tak jo. Elle, prosím vás svolejte všechny strážníky, policisty, detektivy i šerifa Wardena, že jsme připraveni vydat profil.“ Promluvil do ticha Hotch. Všichni jsme se na Hotche podívali. Elle se dala do pohybu. My se připravili, než jsme vyšli do místnosti, kde byli všichni policisté z okrsku.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 5         Část 7 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
  Jak vytouženým klidem se nám může stát zvuk smějících se dětí. Jeden z kluků se ujal...
Motýlí dům I přes různé druhy exotických motýlů, měl nejraději své malinké černokřídlé ...
Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
předchozí část zde … V noci jsem ale opět nemohl usnout. Mrazivá, tvrdá podlaha mě i přes si...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
předchozí část zde … Hned po této kapitole mi bylo jasné, proč její matka tolik trvá na tom,...
Náhle ho probudil nějaký divoký sen, který vmžiku zapomněl. Zrakem přejížděl po svém neuklize...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
světkuška
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
Dítě se dalo do pláče. Dítě. Ještě nemluvně. O to pronikavější ten křik byl. Již pár okam...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:   Gideon nás přiměl se dívat na...
Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
0