Povídka

1. díl – Extrémní agresor – 6. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (6/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šerif Warden přichystal. Byla tam s námi i ta Elle, což jsem moc radost neměla. Ale nedala jsem nic najevo. Nevím proč, ale něco mi na ni prostě nesedělo. Hotch všem v místnosti řekl, co nám manžel Woodland řekl.

„Tak proto ty tajnosti.“ Pochopila to Teressa a pokývala hlavou, že už rozumí.

„Jen nechápu, že to tajila i v práci před kolegy a hlavně přáteli.“ Ozvala se Elle. Podívala jsem se na ni.

„Víte, jsou ženy, které chtějí dokázat, že vše zvládnout bez cizí pomoci. Takže se tam počítá nejen rodina, ale i přátelé či kolegové. A Heather Woodland vypadá jako žena, která má dobré nápady, ale vždy jí někdo s realizováním pomohl. Chtěla všem dokázat, že to zvládne sama. Nejen vymyslet, ale i zrealizovat.“ Poučila jsem ji. Řekla jsem to v klidu a normálně. Prostě na světě jsou nejen muži, ale i ženy, které toto nepochopí, dokud sami nezažijí. A já sama s tímto zkušenosti mám a občas ještě dodneška se s tím potýkám.

„Vlastní zkušenost?“ pronesla o něco jízlivě Elle, což mi dalo znamení, že mě chce vyprovokovat. Já na to nic neřekla, protože jsem se s ní nechtěla hádat před ostatními a taky a to bylo důležité, nic jí do toho nebylo.

„Garcina se ozvala, že prý vrah napsal a poslal do počítače Heather zprávu, abychom ho chytili.“ Ozval se Derek a řekl novinku, o které jsem nevěděla, stejně tak Hotch a Reid.

„Chce, abychom ho chytili. Chce s tím přestat, ale nedokáže to. Něco ho nutí v tom pokračovat. A bude, dokud ho nechytíme.“ Promluvil Gideon, který se díval na nástěnku s fotografiemi. Poté se párkrát prošel po místnosti a podíval se na nás. „Řekni jim, že můžeme.“ Řekl nám a zase začal chodit sem tam.

„Že můžeme? Reide, souhlasíš? Té ženě zbývá pár hodin života. Profil pachatele je neúplný a šéf je před nervovým zhroucením.“ Podivil se Derek a podíval se na nás všechny a poté se otočil na Reida. Musela jsem se pousmát. I když jsem nevěděla, co přesně Gideon zamýšlí, věděla jsem, že má plán. I když před nervovým zhroucením byl, takže jsem se o něho i bála. Nechtěla jsem Gideona ztratit. Gideon přejde k Derekovi a podívá se na něho.

„Radši říkej – Má nervy na pochodu.“ Opravil Gideon Dereka a stále se díval do jeho očí.

„Správně je – velká reaktivní deprese.“ Ozval se Reid a uvedl termín do správné podoby. Bylo to tak komické, že jsem si potichu odkašlala, abych jsem se nezačala naplno smát.

„Vím, Reide.“ Řekl Derek a také se díval do očí Gideona.

„Ty se normálně u toho bavíš.“ Zašeptala mi Teressa do ucha, ale když jsem se na ni podívala, na rtech se jí objevil úsměv. Což znamenalo, ano vím i já se bavím. Jenom jsem Teressu poplácala po rameni a usmívala se. Myslela jsem, že si tohoto nikdo nevšiml, ale jeden člověk ano a pousmál se nad tím.

„Tak jo. Elle, prosím vás svolejte všechny strážníky, policisty, detektivy i šerifa Wardena, že jsme připraveni vydat profil.“ Promluvil do ticha Hotch. Všichni jsme se na Hotche podívali. Elle se dala do pohybu. My se připravili, než jsme vyšli do místnosti, kde byli všichni policisté z okrsku.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 5         Část 7 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 6 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 6 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
Muž ve žluté košili   Romana se usadila na křesle a vyčkávala, kdy přijde Stanislav, znač...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
Tamhle svítí sjezdovka! Znala jsem ho už od školy. Tehdy to bylo takové hubené bidlo, krátké vla...
Sedím. Sám bez sebe. Kolem mě vnímám vše rozmazaně jako v mlze. Tuším jen, že se okolo pohybuj...
předchozí část zde   VIII. Markétka Viktor, starší detektiv, kterému před chvílí sko...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
Pavlína a Jakub vstoupili do sálu plného lidí. Na tvářích přítomných bylo vidět neskrývané o...
Sci-fi příběh pro nejlepšího tátu na světě. Napsal Ephe. V propastné hlubině nekonečného v...
předchozí část zde … Myslím, že tehdy jsem také začal mít problémy se spaním. Druhý den r...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
Ten pocit, vidieť ho ruka v ruke s ňou. Ten pocit stáť tam a tváriť sa, že mi je to jedno. ...
Sci-fi příběh pro nejlepšího tátu na světě. Napsal Ephe. V propastné hlubině nekonečného v...
Dnes se mi zdálo, že jsi umřel, víš? Byl to zvláštní sen, kde jsem byla zmatená a vyděšená. P...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...
Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
Kec mi lačni „Juj, ta ja mi ci hutorila, že kebi ši ňebul pažravi, jak tvoja mac, mohol ši buc t...
Každá nečestnost se nevyplácí ...
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
0