Povídka

1. díl – Extrémní agresor – 6. kap.
Četba díla zabere cca 6 min.

Extrémní Agresor
JaneyT
Autor: JaneyT
Toto dílo je (6/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šerif Warden přichystal. Byla tam s námi i ta Elle, což jsem moc radost neměla. Ale nedala jsem nic najevo. Nevím proč, ale něco mi na ni prostě nesedělo. Hotch všem v místnosti řekl, co nám manžel Woodland řekl.

„Tak proto ty tajnosti.“ Pochopila to Teressa a pokývala hlavou, že už rozumí.

„Jen nechápu, že to tajila i v práci před kolegy a hlavně přáteli.“ Ozvala se Elle. Podívala jsem se na ni.

„Víte, jsou ženy, které chtějí dokázat, že vše zvládnout bez cizí pomoci. Takže se tam počítá nejen rodina, ale i přátelé či kolegové. A Heather Woodland vypadá jako žena, která má dobré nápady, ale vždy jí někdo s realizováním pomohl. Chtěla všem dokázat, že to zvládne sama. Nejen vymyslet, ale i zrealizovat.“ Poučila jsem ji. Řekla jsem to v klidu a normálně. Prostě na světě jsou nejen muži, ale i ženy, které toto nepochopí, dokud sami nezažijí. A já sama s tímto zkušenosti mám a občas ještě dodneška se s tím potýkám.

„Vlastní zkušenost?“ pronesla o něco jízlivě Elle, což mi dalo znamení, že mě chce vyprovokovat. Já na to nic neřekla, protože jsem se s ní nechtěla hádat před ostatními a taky a to bylo důležité, nic jí do toho nebylo.

„Garcina se ozvala, že prý vrah napsal a poslal do počítače Heather zprávu, abychom ho chytili.“ Ozval se Derek a řekl novinku, o které jsem nevěděla, stejně tak Hotch a Reid.

„Chce, abychom ho chytili. Chce s tím přestat, ale nedokáže to. Něco ho nutí v tom pokračovat. A bude, dokud ho nechytíme.“ Promluvil Gideon, který se díval na nástěnku s fotografiemi. Poté se párkrát prošel po místnosti a podíval se na nás. „Řekni jim, že můžeme.“ Řekl nám a zase začal chodit sem tam.

„Že můžeme? Reide, souhlasíš? Té ženě zbývá pár hodin života. Profil pachatele je neúplný a šéf je před nervovým zhroucením.“ Podivil se Derek a podíval se na nás všechny a poté se otočil na Reida. Musela jsem se pousmát. I když jsem nevěděla, co přesně Gideon zamýšlí, věděla jsem, že má plán. I když před nervovým zhroucením byl, takže jsem se o něho i bála. Nechtěla jsem Gideona ztratit. Gideon přejde k Derekovi a podívá se na něho.

„Radši říkej – Má nervy na pochodu.“ Opravil Gideon Dereka a stále se díval do jeho očí.

„Správně je – velká reaktivní deprese.“ Ozval se Reid a uvedl termín do správné podoby. Bylo to tak komické, že jsem si potichu odkašlala, abych jsem se nezačala naplno smát.

„Vím, Reide.“ Řekl Derek a také se díval do očí Gideona.

„Ty se normálně u toho bavíš.“ Zašeptala mi Teressa do ucha, ale když jsem se na ni podívala, na rtech se jí objevil úsměv. Což znamenalo, ano vím i já se bavím. Jenom jsem Teressu poplácala po rameni a usmívala se. Myslela jsem, že si tohoto nikdo nevšiml, ale jeden člověk ano a pousmál se nad tím.

„Tak jo. Elle, prosím vás svolejte všechny strážníky, policisty, detektivy i šerifa Wardena, že jsme připraveni vydat profil.“ Promluvil do ticha Hotch. Všichni jsme se na Hotche podívali. Elle se dala do pohybu. My se připravili, než jsme vyšli do místnosti, kde byli všichni policisté z okrsku.




<< Část 5         Část 7 >>

O autorovi

JaneyT

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
Bojka, můj zachránce „Už nechci nikdy zůstat sama v téhle prokleté věži!“... ...Křičela j...
Večerní vlak
Bylo sobotní odpoledne a Jiří Sokol hodlal celý dlouhý zbytek dne strávit toulkami starou Prahou, a...
Štěstí z pouti Nikdy jsem nebyl průbojný. Není tedy divu, že jsem po různých životních omy...
V době pandemie jsem přišel, tak jako většina umělců o práci. Byl jsem zaměstnán, jako herec v ...
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
Když tyhle filmové pásky chytnou, nedá se to uhasit. Oheň pak zachvátí regál, pak strop, následn...
Vodní hladina   Pohled na vodní hladinu přehrady, která se klidně prostírá od břehu ke...
Návrh bez názvu (1)
Všechno to začalo ve čtvrtek. Těžko říct, jestli to byla náhoda nebo ne, ale stalo se to obyvat...
Vosa
Jisté rozpory... „Chatu ti nedám, na to zapomeň, půlka patří mně,“ řekla na odchodu. Sledoval...
Sedím. Sám bez sebe. Kolem mě vnímám vše rozmazaně jako v mlze. Tuším jen, že se okolo pohybuj...
Na opuštěném parkovišti za nákupním centrem stál vůz. Stál si tam mlčky užíval doteky svět...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
kalamář
Na jednom pracovním stole, žily kancelářské pomůcky a jiné věci, se kterými jejich majitel, spis...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Ztěžka vydechl. Tohle se mu děje pořád. Vždycky se něco musí podělat, Dave Parnell prostě nemě...
Štěstí z pouti Nikdy jsem nebyl průbojný. Není tedy divu, že jsem po různých životních omy...
person standing beside black weights
Klípek fitnessový. „…..nás opouštíš, pane vedoucí ?“ „Padla devátá, ty lezeš na d...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
Motýlí dům I přes různé druhy exotických motýlů, měl nejraději své malinké černokřídlé ...
Vosa
Jisté rozpory... „Chatu ti nedám, na to zapomeň, půlka patří mně,“ řekla na odchodu. Sledoval...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
předchozí část zde   … „Tak už mi věříte?“ pronesla tiše paní Müllerová, kter...
Zlatovláska
Byly dvě. Stopovaly u silnice kousek za městem. Vracel jsem se z úspěšného obchodního jednání ...
Předsvatební oslava U Morana v jeho paláci probíhaly přípravy na velkou svatbu. Moran pozval obr...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
  Jak zachránit Bojku Rybáka? Bojka mi ležel v hlavě celý den,měla jsem pořád před ...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
předchozí část zde … O půlnoci téhož dne jsem se ocitl na městském hřbitově kousek na záp...
Déšť bubnoval na sklo okna, kapky stékaly v nepravidelných proudech a tvořily na skle chaotickou s...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů:

(Využívá hlasy integrované v prohlížečích. Proto v některých nemusí fungovat.)

Připraveno.