RICHARD SLESSMAN
Z pohledu Jane:
Nakonec jsem zůstala s Hotchem v naší provizorní kanceláři. Dost mě to překvapilo. I namíchlo, protože já jsem ta, která chodí do akce než Teressa. I Hotch takový je, že jde spíše do akce, než jen je v kanceláře, kde se čeká, jak akce dopadne. Jenže jsem profesionál, a musela jsem se rychle uklidnit. Nemůžu dělat všechno, ale nejsem prostě ten typ, co jen čeká, ale koná. Ale je pravda, že někdy konám unáhleně. Takže jednám a pak přemýšlím, ale celý život se snažím nad tímto zapracovat. A najdou se dny, kdy se mi za daří. Poté, co všichni odešli, tak jsem si sedla na pohovku, co tam byla a rukama si podepřela bradu. Musela jsem to vydýchat, že jsem si ani nevšimla, že mě Hotch pozoruje. Zaregistrovala jsem ho, až když přistoupil ke mně a sedl si vedle mě. Narovnala jsem se a podívala se na něho. Dívali jsme si do očí. Radši jsem nic neříkala, protože bych řekla, čeho bych pak litovala.
„Jane, v pořádku?“ promluvil Hotch jako první.
„Jo, v poho.“ Tak trochu jsem odsekla, ale aspoň toto odseknutí, než abych začala jančit nebo-li hysterčin, jak by to uvedl na přesnou míru Reid.
„Promiň, že jsem tě tu nechal. Chci, aby si mi pomohla ho vyslechnout a získat z něho informace.“ Začal se mi omlouvat, ale jak jsem se dívala do jeho očí, věděla jsem, že toto není jediný důvod, proč jsem tu zůstala. Byla tu možnost, že jsem mohla jet na zátah a ze zátahu ho dovést sem a poté s Hotchem ho vyslechnout.
„Jak říkám, jsem v pohodě.“ Řekla jsem mírněji než před tím, ale tentokrát jsem se neusmála, jak bylo mým zvykem.
„Je tu ještě jeden důvod, proč chci, aby si tu byla. Chci s tebou mluvit.“ Nakonec řekl celou pravdu. Nebo spíše důvod, proč mě na zátah nepustil. Byla jsem o něco klidnější a dívala se mu do očí.
„Hotchi, co se děje?“ zeptala jsem se ho, když nic neříkal.
„Víš, říká se mi to těžce.“ Povzdychl si a já poznala, že je to hodně vážně, když má problém to říct. „Chci Hayley opustit, ale co je těhotná, tak jí nechci ublížit. Nechci, aby se něco stalo nejen jí, ale i nenarozenému synovi.“ Dostal po chvíli ticha ze sebe. Stále se mi díval do očí a musel vidět, jak jsem byla v šoku, protože se mi museli rozšířit zorničky šokem, po těchto jeho slovech.
„A-ale proč by si to dělal?“ bylo jediné, co jsem ze sebe dostala. Vůbec bych do Hotche neřekla, že by chtěl opustit svou těhotnou ženu a nenarozeného syna, na kterého se těšil. A to bylo na něm vidět, jak se na syna těší.
„Protože jí nemiluji.“ Znovu zašeptal a na to hned pokračoval. „Chtěl jsem jí říct, že ji nemiluji, ale ona byla tak šťastná, nepustila mě ke slovu a vychrlila na mě, že je těhotná. A já byl šťastný. Řekl jsem si, že s ní budu i s naším dítětem. Jenže je to čím dál tím horší. Na syna se moc těším. Ale s Hayley nejsem šťastný. Ale nemůžu jí nic teď říct. Nechci ohrozit syna ani jí.“ Dořekl a stále se mi díval do očí. Trošku se mi zdálo, že má i na krajíčku. Svou ruku jsem položila na tu jeho ruku.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★☆☆
Zápletka kombinující policejní vyšetřování s osobním dramatem a zakázanou láskou je nosná a mezi čtenáři velmi oblíbená. Zapojení vlastní postavy do známého seriálového prostředí nabízí zajímavou dynamiku, i když motiv nešťastného manželství a náhlého vyznání působí trochu uspěchaně. Pokud v budoucnu dáš vztahu více prostoru k postupnému vývoji, bude příběh působit ještě uvěřitelněji a silněji.
Atmosféra – ★★★★☆
Velmi se mi líbí, jak jsi vystihl kontrast mezi tíživým osobním přiznáním a chladnou profesionalitou, kterou práce vyšetřovatelů vyžaduje. Scéna, kdy Hotch po vyznání lásky okamžitě nasadí kamennou tvář, je skvěle napsaná a vyvolává v čtenáři přesně tu správnou dávku frustrace a napětí. Emoce postav jsou hmatatelné, jen by jim prospělo méně doslovného popisování a více drobných tělesných gest.
Provedení – ★★☆☆☆
Dialogy mají dobrý spád a posouvají děj přirozeně kupředu, což je tvá velká přednost, která text drží nad vodou. Čtivost ale bohužel sráží časté opakování slov (např. neustálé dívání do očí) a poněkud krkolomná stavba některých vět. Dej si také pozor na pravopis, jako je ‘abys’ místo ‘aby si’ nebo tvary zájmena ‘ji/jí’, a zkus se vyhnout explicitnímu označování pohledů v nadpisech – lepší je změnu perspektivy ukázat přímo v textu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o slibný příběh, který má srdce a dokáže čtenáře vtáhnout do emocionálního prožívání hlavních hrdinů. Ačkoliv stylistika a gramatika zatím potřebují trochu péče a vypsání, tvůj cit pro dialogy a budování napětí je skvělým odrazovým můstkem. Určitě v psaní pokračuj a nenech se odradit chybami. Máš velký potenciál a s každým dalším textem se budeš jen zlepšovat!