Povídka

1. díl – Extrémní agresor – 8. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (8/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

RICHARD SLESSMAN

 

Z pohledu Jane:

 

Nakonec jsem zůstala s Hotchem v naší provizorní kanceláři. Dost mě to překvapilo. I namíchlo, protože já jsem ta, která chodí do akce než Teressa. I Hotch takový je, že jde spíše do akce, než jen je v kanceláře, kde se čeká, jak akce dopadne. Jenže jsem profesionál, a musela jsem se rychle uklidnit. Nemůžu dělat všechno, ale nejsem prostě ten typ, co jen čeká, ale koná. Ale je pravda, že někdy konám unáhleně. Takže jednám a pak přemýšlím, ale celý život se snažím nad tímto zapracovat. A najdou se dny, kdy se mi za daří. Poté, co všichni odešli, tak jsem si sedla na pohovku, co tam byla a rukama si podepřela bradu. Musela jsem to vydýchat, že jsem si ani nevšimla, že mě Hotch pozoruje. Zaregistrovala jsem ho, až když přistoupil ke mně a sedl si vedle mě. Narovnala jsem se a podívala se na něho. Dívali jsme si do očí. Radši jsem nic neříkala, protože bych řekla, čeho bych pak litovala.

„Jane, v pořádku?“ promluvil Hotch jako první.

„Jo, v poho.“ Tak trochu jsem odsekla, ale aspoň toto odseknutí, než abych začala jančit nebo-li hysterčin, jak by to uvedl na přesnou míru Reid.

„Promiň, že jsem tě tu nechal. Chci, aby si mi pomohla ho vyslechnout a získat z něho informace.“ Začal se mi omlouvat, ale jak jsem se dívala do jeho očí, věděla jsem, že toto není jediný důvod, proč jsem tu zůstala. Byla tu možnost, že jsem mohla jet na zátah a ze zátahu ho dovést sem a poté s Hotchem ho vyslechnout.

„Jak říkám, jsem v pohodě.“ Řekla jsem mírněji než před tím, ale tentokrát jsem se neusmála, jak bylo mým zvykem.

„Je tu ještě jeden důvod, proč chci, aby si tu byla. Chci s tebou mluvit.“ Nakonec řekl celou pravdu. Nebo spíše důvod, proč mě na zátah nepustil. Byla jsem o něco klidnější a dívala se mu do očí.

„Hotchi, co se děje?“ zeptala jsem se ho, když nic neříkal.

„Víš, říká se mi to těžce.“ Povzdychl si a já poznala, že je to hodně vážně, když má problém to říct. „Chci Hayley opustit, ale co je těhotná, tak jí nechci ublížit. Nechci, aby se něco stalo nejen jí, ale i nenarozenému synovi.“ Dostal po chvíli ticha ze sebe. Stále se mi díval do očí a musel vidět, jak jsem byla v šoku, protože se mi museli rozšířit zorničky šokem, po těchto jeho slovech.

„A-ale proč by si to dělal?“ bylo jediné, co jsem ze sebe dostala. Vůbec bych do Hotche neřekla, že by chtěl opustit svou těhotnou ženu a nenarozeného syna, na kterého se těšil. A to bylo na něm vidět, jak se na syna těší.

„Protože jí nemiluji.“ Znovu zašeptal a na to hned pokračoval. „Chtěl jsem jí říct, že ji nemiluji, ale ona byla tak šťastná, nepustila mě ke slovu a vychrlila na mě, že je těhotná. A já byl šťastný. Řekl jsem si, že s ní budu i s naším dítětem. Jenže je to čím dál tím horší. Na syna se moc těším. Ale s Hayley nejsem šťastný. Ale nemůžu jí nic teď říct. Nechci ohrozit syna ani jí.“ Dořekl a stále se mi díval do očí. Trošku se mi zdálo, že má i na krajíčku. Svou ruku jsem položila na tu jeho ruku.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 7         Část 9 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 8 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 8 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
V době pandemie jsem přišel, tak jako většina umělců o práci. Byl jsem zaměstnán, jako herec v ...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...
Tři životy Život samotný je obrovský dar, který jen tak nepoletuje ve vzduchu ...
Kolik je to dní? Kolik měsíců? A kolik let? Čas běží stále rychleji a rychleji, vzpomínky splý...
aneb o komunikaci ...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Na jednom pracovním stole, žily kancelářské pomůcky a jiné věci, se kterými jejich majitel, spis...
předchozí část zde … Dlouhou dobu mi nic z toho nedávalo absolutně pražádný smysl. Nesouhlasil...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Osm padesát pět středoevropského času. Chystám se chopit příležitosti, jež se už nikdy nebude ...
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
předchozí část zde Natálie Müllerová NEOTVÍRAT! 7. ledna 2001 Už jsou to tři dny, co js...
Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...
Štěstí z pouti Nikdy jsem nebyl průbojný. Není tedy divu, že jsem po různých životních omy...
Na jednom pracovním stole, žily kancelářské pomůcky a jiné věci, se kterými jejich majitel, spis...
(Podle skutečné události, jen lehce přibarveno)   „Tak nezapomeň, vole, dneska v sedm u mě...
K cíli  vede více cest ...
Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
Každá nečestnost se nevyplácí ...
předchozí část zde   … „Tak už mi věříte?“ pronesla tiše paní Müllerová, kter...
Když jsem byl mladý a rozhodoval se, jestli se stanu policajtem, ještě jsem ale nevěděl, že budu m...
Když se schyluje k nejhoršímu, probouzím lidi z jejich snů. Jsou nás miliardy. Každý z nás má z...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
předchozí část zde … Dlouhou dobu mi nic z toho nedávalo absolutně pražádný smysl. Nesouhlasil...
0