Povídka

1. díl – Extrémní agresor – 8. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (8/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

RICHARD SLESSMAN

 

Z pohledu Jane:

 

Nakonec jsem zůstala s Hotchem v naší provizorní kanceláři. Dost mě to překvapilo. I namíchlo, protože já jsem ta, která chodí do akce než Teressa. I Hotch takový je, že jde spíše do akce, než jen je v kanceláře, kde se čeká, jak akce dopadne. Jenže jsem profesionál, a musela jsem se rychle uklidnit. Nemůžu dělat všechno, ale nejsem prostě ten typ, co jen čeká, ale koná. Ale je pravda, že někdy konám unáhleně. Takže jednám a pak přemýšlím, ale celý život se snažím nad tímto zapracovat. A najdou se dny, kdy se mi za daří. Poté, co všichni odešli, tak jsem si sedla na pohovku, co tam byla a rukama si podepřela bradu. Musela jsem to vydýchat, že jsem si ani nevšimla, že mě Hotch pozoruje. Zaregistrovala jsem ho, až když přistoupil ke mně a sedl si vedle mě. Narovnala jsem se a podívala se na něho. Dívali jsme si do očí. Radši jsem nic neříkala, protože bych řekla, čeho bych pak litovala.

„Jane, v pořádku?“ promluvil Hotch jako první.

„Jo, v poho.“ Tak trochu jsem odsekla, ale aspoň toto odseknutí, než abych začala jančit nebo-li hysterčin, jak by to uvedl na přesnou míru Reid.

„Promiň, že jsem tě tu nechal. Chci, aby si mi pomohla ho vyslechnout a získat z něho informace.“ Začal se mi omlouvat, ale jak jsem se dívala do jeho očí, věděla jsem, že toto není jediný důvod, proč jsem tu zůstala. Byla tu možnost, že jsem mohla jet na zátah a ze zátahu ho dovést sem a poté s Hotchem ho vyslechnout.

„Jak říkám, jsem v pohodě.“ Řekla jsem mírněji než před tím, ale tentokrát jsem se neusmála, jak bylo mým zvykem.

„Je tu ještě jeden důvod, proč chci, aby si tu byla. Chci s tebou mluvit.“ Nakonec řekl celou pravdu. Nebo spíše důvod, proč mě na zátah nepustil. Byla jsem o něco klidnější a dívala se mu do očí.

„Hotchi, co se děje?“ zeptala jsem se ho, když nic neříkal.

„Víš, říká se mi to těžce.“ Povzdychl si a já poznala, že je to hodně vážně, když má problém to říct. „Chci Hayley opustit, ale co je těhotná, tak jí nechci ublížit. Nechci, aby se něco stalo nejen jí, ale i nenarozenému synovi.“ Dostal po chvíli ticha ze sebe. Stále se mi díval do očí a musel vidět, jak jsem byla v šoku, protože se mi museli rozšířit zorničky šokem, po těchto jeho slovech.

„A-ale proč by si to dělal?“ bylo jediné, co jsem ze sebe dostala. Vůbec bych do Hotche neřekla, že by chtěl opustit svou těhotnou ženu a nenarozeného syna, na kterého se těšil. A to bylo na něm vidět, jak se na syna těší.

„Protože jí nemiluji.“ Znovu zašeptal a na to hned pokračoval. „Chtěl jsem jí říct, že ji nemiluji, ale ona byla tak šťastná, nepustila mě ke slovu a vychrlila na mě, že je těhotná. A já byl šťastný. Řekl jsem si, že s ní budu i s naším dítětem. Jenže je to čím dál tím horší. Na syna se moc těším. Ale s Hayley nejsem šťastný. Ale nemůžu jí nic teď říct. Nechci ohrozit syna ani jí.“ Dořekl a stále se mi díval do očí. Trošku se mi zdálo, že má i na krajíčku. Svou ruku jsem položila na tu jeho ruku.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 7         Část 9 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 8 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 8 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Dědictví, které se předává z generace na generaci
Poté, co se za Anetou zavřely dveře, tak poradkyně se podívala na klienta a on na ni. Usmívali se. ...
Dnes je osmnáctý prosinec roku 1978, den narození našeho milovaného vůdce, soudruha Stalina. K tét...
Tamhle svítí sjezdovka! Znala jsem ho už od školy. Tehdy to bylo takové hubené bidlo, krátké vla...
Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
Po celý den procházel mrazivými lesy, jejichž vrcholky šlehal mrazivý vítr. Sníh pod stromy byl p...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
Neustále hledím na kurzor, problikávající na bílé stránce. Ta zář mě oslňuje, jako bych hled...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
Nemůžu si pomoci, prostě jsem se bezhlavě zamiloval! Pořád mám před sebou její obrovské hnědé...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
Sally Martinsová byla vysloužilá policistka, která si ve svých sedmdesáti letech užívala důchod....
Neobyčejný příběh Ať kdokoliv myslí na cokoliv, všechno se splní
Zjistil jsem to až na cestě k autobusu. Navyklým způsobem jsem chtěl stále sklouzávající brýle ...
Načo sú človeku školy, tituly pred a za menom? Aj tak nebude dosť dobrý pre spoločnosť, pre svet....
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
  …neobviňuj mou přirozenost za to, že mě odlišila od ostatních… Epiktétos, Rozpravy ...
Vilda: Na sídliště přišlo jaro. Poznáš to podle toho nasládlýho pocitu na jazyku, kterej ti jed...
Pan Bělounek seděl za stolem a byl nešťastný. Oči schované za velkými brýlemi upíral směrem ke...
Probudila jsem se do nového rána. Slunce vrhalo do místnosti rudé odlesky, jako by ho překryly obrov...
Tamhle svítí sjezdovka! Znala jsem ho už od školy. Tehdy to bylo takové hubené bidlo, krátké vla...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
0