Povídka

Soud umělé inteligence

Pavlína a Jakub vstoupili do sálu plného lidí. Na tvářích přítomných bylo vidět neskrývané očekávání. Jakub otevřel svůj notebook a připojil jej k obrazovce na zdi. Pavlína si stoupla za řečnický pult a sál ztichl.

„Vážení přítomní. Dovolte, abychom vám představili soud umělé inteligence. Celý tým, který se skládá ze čtyřiceti členů, pracoval půl roku na tomto skvělém projektu. Výsledek je překvapivě pozitivní. Jestliže uvedeme náš program do praxe, bude konec dlouhým nepřehledným soudním procesům. V tomto programu je zhodnoceno sto let přestupků, zločinů a samozřejmě také justičních omylů.“

Pavlína se odmlčela a Jakub spustil program. Z reproduktoru se ozvalo: „Dobrý den. Máte-li zájem o nový proces, vložte data.“

Pavlína se opřela o pult a pokračovala v prezentaci. „Do programu jsme zohlednili všechny dostupné procesy českého soudnictví i s odpovídajícími rozsudky. Náš program je schopen po uložení všech dat o případu rozhodnout během několika minut i o tom nejzamotanějším rozsudku. Umělá inteligence dokáže poměřit stávající výsledky se všemi již uloženými a rozhodnutými procesy a vyřkne ortel. Nyní bych prosila Jakuba o krátký seznamovací program.“

Jakub spustil program a počítač přehrál tříminutové video, ve kterém bylo ukázáno několik statistik, které se týkaly všech druhů provedených trestních činů drobnými krádežemi počínaje a krutými vraždami konče. Po skončení videa přistoupil Jakub k pultu a promluvil do mikrofonu. „Než dáme prostor otázkám, ukážeme vám, jak program pracuje.“ Vyndal z kapsy malou použitou flešku a pokračoval: „Na této flešce je deset nových přečinů, které ještě nebyly rozhodnuty a které mají být uzavřeny dnes. Záměrně jsme zvolili procesy ze všech krajů naší republiky a v širokém spektru trestních činů. Jsou tu krádeže, úplatky, znásilnění a dokonce i jedna vražda. Počítač vyhodnotí procesy a vy se během dne můžete přesvědčit, jaký trest zvolili soudci v praxi. Případy, které jsou na této flešce jsou rozhodovány již několik dní, týdnů a tři jsou v délce několika let.“ Vložil flešku do počítače a spustil skenování. Za patnáct vteřin oznámila cedulka na obrazovce, že je vše hotovo a zobrazil tabulku, která obsahovala číslo soudního procesu, jméno obžalovaného a výši trestu. Pavlína začala číst nahlas z tabulky. „Proces cb154dh s panem Jaromírem Hořadou rozhodnuto. Pět let nepodmíněně. Jak vidíte, počítač rozhodl během několika vteřin o vině pana Hořady. Tento proces se táhne již čtyři roky a má osmnáct tisíc stran. Naschvál jsem zvolila tento přečin, protože jsme se domluvili s panem soudcem, že nám bezprostředně po rozhodnutí zavolá výsledek.“

V sále to zašumělo a ze zadní lavice se ozval ženský hlas. „Jak můžeme vědět, že jste se s tím soudcem nedomluvili na výši trestu?“

Jakub se pousmál a znovu promluvil do mikrofonu. „S tím jsme samozřejmě počítali a proto je zde dalších devět procesů, které si můžete během dne ověřit sami. Taky nepočítáme s tím, že bude náš program ihned instalován na všech soudech v republice. Musíme nějakou dobu program souběžně s rozhodnutími zkoušet a až bude jisté, že je bezchybný a společnost mu uvěří, může vstoupit v praxi.“

Vtom se v jeho kapse ozval mobil. Jakub jej vytáhl a pustil hlas do sálu. „Dobrý den pane soudce. Posloucháme,“ a zvedl mobil do výše, aby byl lépe slyšet. Z mobilu se ozvalo: „Zdravím vás. Proces cb154dh s panem Jaromírem Hořadou byl rozhodnut. Pan Hořada byl odsouzen na pět let nepodmíněně.“ Sál zašuměl. „Děkuji, pane soudce. Nashledanou.“ Jakub schoval mobil a usedl na židli.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 6 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:


Noční režim
Četba díla zabere cca 6 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
O trpělivosti ... všechno má svůj čas
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
Dítě se dalo do pláče. Dítě. Ještě nemluvně. O to pronikavější ten křik byl. Již pár okam...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
Na jednom pracovním stole, žily kancelářské pomůcky a jiné věci, se kterými jejich majitel, spis...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...
Denisa už měla minimálně deset minut stát před dveřmi ředitele divadla. Zatímco hledala místo k...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už...
Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:   Gideon nás přiměl se dívat na...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
0