Pavlína a Jakub vstoupili do sálu plného lidí. Na tvářích přítomných bylo vidět neskrývané očekávání. Jakub otevřel svůj notebook a připojil jej k obrazovce na zdi. Pavlína si stoupla za řečnický pult a sál ztichl.
„Vážení přítomní. Dovolte, abychom vám představili soud umělé inteligence. Celý tým, který se skládá ze čtyřiceti členů, pracoval půl roku na tomto skvělém projektu. Výsledek je překvapivě pozitivní. Jestliže uvedeme náš program do praxe, bude konec dlouhým nepřehledným soudním procesům. V tomto programu je zhodnoceno sto let přestupků, zločinů a samozřejmě také justičních omylů.“
Pavlína se odmlčela a Jakub spustil program. Z reproduktoru se ozvalo: „Dobrý den. Máte-li zájem o nový proces, vložte data.“
Pavlína se opřela o pult a pokračovala v prezentaci. „Do programu jsme zohlednili všechny dostupné procesy českého soudnictví i s odpovídajícími rozsudky. Náš program je schopen po uložení všech dat o případu rozhodnout během několika minut i o tom nejzamotanějším rozsudku. Umělá inteligence dokáže poměřit stávající výsledky se všemi již uloženými a rozhodnutými procesy a vyřkne ortel. Nyní bych prosila Jakuba o krátký seznamovací program.“
Jakub spustil program a počítač přehrál tříminutové video, ve kterém bylo ukázáno několik statistik, které se týkaly všech druhů provedených trestních činů drobnými krádežemi počínaje a krutými vraždami konče. Po skončení videa přistoupil Jakub k pultu a promluvil do mikrofonu. „Než dáme prostor otázkám, ukážeme vám, jak program pracuje.“ Vyndal z kapsy malou použitou flešku a pokračoval: „Na této flešce je deset nových přečinů, které ještě nebyly rozhodnuty a které mají být uzavřeny dnes. Záměrně jsme zvolili procesy ze všech krajů naší republiky a v širokém spektru trestních činů. Jsou tu krádeže, úplatky, znásilnění a dokonce i jedna vražda. Počítač vyhodnotí procesy a vy se během dne můžete přesvědčit, jaký trest zvolili soudci v praxi. Případy, které jsou na této flešce jsou rozhodovány již několik dní, týdnů a tři jsou v délce několika let.“ Vložil flešku do počítače a spustil skenování. Za patnáct vteřin oznámila cedulka na obrazovce, že je vše hotovo a zobrazil tabulku, která obsahovala číslo soudního procesu, jméno obžalovaného a výši trestu. Pavlína začala číst nahlas z tabulky. „Proces cb154dh s panem Jaromírem Hořadou rozhodnuto. Pět let nepodmíněně. Jak vidíte, počítač rozhodl během několika vteřin o vině pana Hořady. Tento proces se táhne již čtyři roky a má osmnáct tisíc stran. Naschvál jsem zvolila tento přečin, protože jsme se domluvili s panem soudcem, že nám bezprostředně po rozhodnutí zavolá výsledek.“
V sále to zašumělo a ze zadní lavice se ozval ženský hlas. „Jak můžeme vědět, že jste se s tím soudcem nedomluvili na výši trestu?“
Jakub se pousmál a znovu promluvil do mikrofonu. „S tím jsme samozřejmě počítali a proto je zde dalších devět procesů, které si můžete během dne ověřit sami. Taky nepočítáme s tím, že bude náš program ihned instalován na všech soudech v republice. Musíme nějakou dobu program souběžně s rozhodnutími zkoušet a až bude jisté, že je bezchybný a společnost mu uvěří, může vstoupit v praxi.“
Vtom se v jeho kapse ozval mobil. Jakub jej vytáhl a pustil hlas do sálu. „Dobrý den pane soudce. Posloucháme,“ a zvedl mobil do výše, aby byl lépe slyšet. Z mobilu se ozvalo: „Zdravím vás. Proces cb154dh s panem Jaromírem Hořadou byl rozhodnut. Pan Hořada byl odsouzen na pět let nepodmíněně.“ Sál zašuměl. „Děkuji, pane soudce. Nashledanou.“ Jakub schoval mobil a usedl na židli.
Hlasité předčítání
