Povídka

Ukrajinec

Toto dílo je (4/4) součást sbírky: 
Povídky a pohádky z jiného prostředí
  

K našemu stolu si přisedne jakýsi vrásčitý ukrajinec s nesmírnou chutí si povídat.
Házíme po sobě vyfič výrazy, a přesto necháváme usedat jeho staré půlky k nám.
Svýma vykulenýma očima a bázlivým nabalovačstvím, se snaží pozvat jednu z nás na výlet kamionem, dvě z nás na pivo.
Nervózně poposune své křehké tělo na lavici a s pohledem postřeleného jelena za ukazování vztyčeného ukazováku, ke třetí nejmenované osobě praví:
,,Ty manželka, ty manželka, ty ne, ty strach! Já řidič kamionu, já nebát se ničeho, ale tebe!“
Dusíme se pivem.
K mé spokojenosti mu odpovídám, že bych ho stejně nechtěla, protože je starej, což ho jaksi urazí, načež začíná ukazovat svaly na svých tyčinkách od uchošťourů.
Dusíme se pivem.
Kolegyně, která se mu velmi zalíbila, k němu trousí jednu vtipnou poznámku za druhou.
,,To je zase případ.“
,,Já nerozumět.“
,,Že hodně pracuju.“
,,Aha.“
Dusíme se pivem.
Chrabrý rytíř navrhuje pozvání ku zlatavému moku, zatímco vysypává svůj měšec, jehož obsah činí asi tak jedno pade a dvě dvacky. Dusím se pivem, což ho přiměje k tomu, aby vytáhl pomyslný meč v podobě poznámek ohledně mého vzezření, aby se mnou poměřil síly.
Můj meč, nesoucí jméno Zip u bundy mu setne hlavu, a tak obrátí pozornost zpátky k manželkám.
Chýlí se čas odchodu, je mi ho docela líto, ale nemá si sedat ke stolu, ke kterému nebyl přizván větou: ,,Tak si sedni dovnitř.“

Jak tomu rozuměl, to už ví jen jeho mužná fantazie.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 3     

O autorovi

Nikola Dziubová

Ve hvězdách a kletbách je mnohem více, než by se na první pohled mohlo zdát.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 2 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 2 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Můj táta byl někdo. Zbožňovala jsem ho. Odmalička byl veselá kopa, osobnost, vůdce. Mělo to i...
K cíli  vede více cest ...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
Jsem černý svědomí tohohle města, jeho duše, kterou nikdy nemělo. Jsem fantom, personifikace jeho ...
Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
aneb o komunikaci ...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
Zjistil jsem to až na cestě k autobusu. Navyklým způsobem jsem chtěl stále sklouzávající brýle ...
Zabzučel mi telefon a z displeje na mě blikala ikonka smsky. Rozespale jsem ho odemkl. Zpráva byla od...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
Postavila vodu na kávu. Kávu nesnášela, její chuť ji nutila šklebit se, a i když se snažila hoř...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
O trpělivosti ... všechno má svůj čas
Dvě slova ... použijte důležitá slova včas ...
Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kte...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
Jsem černý svědomí tohohle města, jeho duše, kterou nikdy nemělo. Jsem fantom, personifikace jeho ...
  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
0