Poezie

Černé plachty

Toto dílo je (8/12) součást sbírky: 
Sbírka nepochopitelných myšlenek
  

Černé plachty vítr hladí, prohání loď ve vlnách.
Soudek rumu s mořem ladí v nejčernějších hodinách.
Skasat plachty, děla nabít,
korunou zkažené duše – osvobodit, nebo zabít.
Vhkostí trup lodi vrže, vzduch se do plic opírá.
Sluncem opálená kůže svobodě se otvírá.
Platí zde jen rovnoprávnost, spravedlnost, tolerance,
a soudí se lež, falešnost, však smí se dát druhá šance.
Šátkem skrýt temeno hlavy, rumu upít ze sudu,
nenechávej svoje štěstí nezvratnému osudu.

☆ Nehodnoceno ☆



Předchozí / následující díl:<< 7. Ďáblové s anděly    ●    9. Krvavá hraběnka >>

O autorovi

Nikola Dziubová

Ve hvězdách a kletbách je mnohem více, než by se na první pohled mohlo zdát.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest
0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Další novinky autora:

Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Další novinky autora

0