Poezie

Kvílení meluzíny

Kvílení meluzíny

Meluzína bujaře kvílí, vzali nám všechno,

posledního člověka, kterému jsem věřila…

Díky mému psychiatrovi cítila se šťastná,

i když zdraví mé mi dávno ujmuli, upíři psychičtí,

jichž jsou tisíceré řady…

Meluzína bujaře kvílí…

Choval se ke mně přesně tak, jak jsem potřebovala,

těch pět minut, které strávila

v jeho ordinaci byly pro mne

více, než – li ta strojená půl hodina…

Ta půl hodina plná obav z jeho strany,

aby ve mne neživil mé psychopatické sklony…

Jenže o tom to není, meluzína znovu

zčista jasna bujaře zakvílí a srdce mé propadá

se do propasti, z níž se nikdy nevrátí.

Meluzína monotónně zakvílí již počtvrté…

Mám Vám to snad říkat po lopatě?

Dříve, než mi natrhnete ´´gatě´´?

Láska je i o tom, aby druhý přijímal Vás,

jak viděni být chcete…

Bez ohledu na Vaše sadistické sklony,

které ve Vás ostatní záměrně probouzí

a živí, chtějí uvrhnout duši do temnoty,

získat tak sebevědomí a cenné body,

meluzína znovu ozývá se s ´´HOTENTÓTY´´!

Kvílí, kvílí a kvílí! Z dřevníku vypadává 

ztrouchnivělé dříví…

Soustředil se na tu nejcitlivější část mé duše,

která pěla mu za to ÓDY, i ona byla mou součástí,

nyní však již navždy ´´umrtvila´´ se!

Bez ní nemohu dál existovat, meluzína znovu,

znovu a znovu ozývá se…

Tentokráte však docela jiným hlasem…

Hlasem skoro neslyšným,

zastavila se v čase…

 

 

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Tereza Novotná

Dobrý den! :-) Jmenuji se Tereza Novotná, je mi 31 kalendářních let, avšak ,,trpím” lehkou oligofrenií (nejnižší stupeň mentální retardace, tedy můj psychický věk jest na rozmezí 9 - 12 let). Pokud Vás zajímá, jak smýšlí, tvoří a píší “retardi”, můžete si zde přečíst některé z mých děl! :-) Přeji příjemnou zábavu! :-)

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 2 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 2 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Někdy cítím se jak pes přivázanej v lese, někdy cítím se jak hrdina z povídky jáma a kyvadlo...
Bylo bílé bylo lehké nadýchané bylo suché plulo vzduchem.   Bude světlé zatížené kapk...
Vzpomínám, byl jsem už dávno označen. Značka, co táhne se za mnou jak Jackie Chan. Občas m...
srát na to! – jsem nasraný! – „srát na to!“ je napsaný… „srát na to!“ – ale na co ...
Než vtrhnu na jeviště do pálených písmen v chóru okamžení do bitvy slov a dobrodění ne...
Smutní lidé pláčou smutná je flóra i fauna s úsměvem jim předčítám deník smutného klauna...
tvrdila že je to naprosto normální... - já však měl pochyby zda je to morální - vždyť mě tí...
Ujíždím z toho neosobního dusivého betonu... Vítá mě zelená náruč Mám chuť se do ní vrhnout...
loni inkoust na papír ronil - letos došel mi inkoust...   - pf 2019   &n...
vracím se vlakem sám z prahy zpět do brna – každej tam koho znám mě trochu odrbal… však o č...
Provázky deště zchladí mi skráně skryjí mé slzy omyjí dlaně i srdce mé ryzí   hork...
tři labutě s božskou aurou blond svatozáří a nekonečnou hloubkou očí   Mo...
Slova někdy nestačí napříč celou pavlačí To, co srdce ukrývá patrné hned nebývá
Hebký, bílý králíček skáče si po světě, já jsem příliš dlouho na veganský dietě. Ucíti...
Postrádáme soudnost, nalézáme vlastní zhroucení v naplnění a naplnění ve zhroucení Jsme ztr...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Postrádáme soudnost, nalézáme vlastní zhroucení v naplnění a naplnění ve zhroucení Jsme ztr...
Jako mořských vln náraz štěpící staleté útesy kousek po kousku odlamujete z nás zbytky toho č...
Na zem padá vločka sněhu, chci tebe a tvou něhu. Zahřát ruce, pohled do očí, stokrát než Zem...
chudák holka – je zase zoufalá. - zkoušela na mě gesta dost troufalá - a teďkon lituje na co si...
V bouřkové noci spatřila jsem anděla, Oči upírající se k obloze, kolem něj temný svět ...
[video width="720" height="720" mp4="https://www.klubliteratu.cz/wp-content/uploa...
Modré zvuky spící temnoty, zní to jak flétna, jsi to ty? Možná spíš jako by plech na střechá...
Nad Černým mořem vyšly hvězdy, nad Černým mořem je již noc, jen příboj tiše šumí, dálka ...
do čtyř hospodských stěn, co oblepeny jsou tapetou z podtácků, co přilepili štamgasti z řa...
  bývala bílá – bílá jak stěna – teď ke mně tulí se a tiše sténá… – mé stěn...
Mé rýmy se nevznáší ve vzduchu, mé rýmy sebou škubou jako ryba na suchu. Má milá podej mi...
pravda je nesmyslem co vždycky zabolí - že celý život jsem žil jen pro sebe - a přeci nazír...
Položím ruku na nahou hruď Srdce BIJE Bije pro koho? pro co? Bije pro mě, abych mohla žít Bije...
Fénix ... náhle vstáváš z šedobílého popela
Slzy jako hrách stékají, po porcelánu utíkají. Cestičky své si tvoří, zarudlé oči pálí, na ...
0