Pravda – hodnota, nebo přežitek?
Paganini kdysi prohlásil: ,,Říká se, že děti, blázni a filozofové mluví pravdu. Proto děti bijeme, blázny zavíráme a filozofy nechápeme.” Jaké postavení má v současném světě pravda? Je to stále ještě hodnota, která je důležitá pro většinu z nás, nebo je to jen přežitek snílků? Může pravda skutečně zvítězit nad lží?
Mám-li zvážit širokospektrální rozsah této vcelku přebujelé myšlenky v rámci poukazu na bezděčné proměnné dané problematiky, musím se vskutku přiklonit spíše k jakési teorii nadstandardu naivity, skandalismu a úpadku naší společnosti propojených se vskutku revolučním elánem, který je primární, endemický, empirický, zjevný. ,,Opravdu chytrý člověk nemá čas si vše pamatovat, musí totiž vymýšlet!” Touto pomyslnou symbolikou je v době současné totiž poháněna většinová společnost a podle toho to také vypadá. Vidíme tyto pozitivně-negativní dopady všude kolem nás, otřásají přímo heroickým způsobem naší populací, která je moderními koniáši prorostlá.
Čím dál více přemýšlím nad již poměrně kulantně zaobalenou, nastíněnou, dokonce i mírně étericky laděnou problematikou, dostávám se hned ke dvěma zásadním otázkám napříč ideji o společenském statutu závislém na předmětném bazálním výzkumu lidské amorálnosti a vztahu k objektivně/subjektivně vyobrazenému vnějšímu, ale i vnitřnímu prostředí všech účastníků jednotlivých konfliktů. Proč jsou na výsluní většinou právě ti lidé, kteří trpí absencí jednoduchých zásad a morálních hodnot? Jak je vůbec možné, že mocnostem z kruhů nejvyšších obdobné praktiky procházejí třebas i celý život? Odpovídám si – vše záleží na štěstí, na tom, s jakými predispozicemi se kdo narodí, popřípadě v jakých podmínkách žije, vyrůstá. Také je třeba poukázat na skutečnost, že i pravda může být velmi ošemetná, vždy záleží především na úhlu pohledu, na způsobu a principu vnímání reality, toku času. V této společnosti vedle sebe přebývají v podstatě dva typy lidí – altruisté a egoisté, oba dva jsou však schopni se určitým způsobem domluvit, vzájemně spolu koexistovat. Vše závisí na toleranci a na tom, do jaké míry jsme schopni a ochotni zařadit ji do našich životů. Pokud mohu hovořit sama za sebe z pozice manipulátora a psychopata, každý bude v mém případě vždy spíše nakloněn variantě, že jsem lhář a že nikdy nemluvím pravdu. Zde je asi proto opravdu nejlepší těmto lidem jejich teorie nevyvracet, vše jim odkývat a myslet si své. ,,Kdo chce psa bíti, hůl si vždycky najde.” Mocností je mnoho a jedinec proti většinové společnosti nikdy nemůže zvítězit!
Nápad – ★★★★☆
Téma pravdy a lži je sice v úvahách poměrně časté, ale ty k němu přistupuješ z velmi zajímavého, až cynického úhlu. Závěrečné nečekané sebeodhalení z pozice manipulátora dává celému textu zcela nový, originální rozměr. Je to odvážná a nosná myšlenka, která čtenáře rozhodně donutí k zamyšlení.
Atmosféra – ★★★☆☆
Zpočátku text působí jako klasická filozofická úvaha, ale postupně se mění v temnější, osobnější zpověď. Emoce jsou bohužel zpočátku utlumeny příliš složitou a odtažitou terminologií, která čtenáři brání se do textu plně ponořit. Jakmile však v závěru přejdeš k osobnímu postoji, atmosféra získá na síle a zanechá silný dojem.
Provedení – ★★☆☆☆
Zde vidím největší prostor ke zlepšení, protože text místy trpí nadužíváním cizích a složitých slov, což vytváří těžkopádné a hůře srozumitelné věty. Čtivosti by velmi pomohlo myšlenky zjednodušit a vyjádřit je přirozenějším jazykem, protože méně je v literatuře někdy více. Po gramatické stránce je text v pořádku, ale stylistická překombinovanost zbytečně brzdí plynulost tvých jinak zajímavých úvah.
Celkové hodnocení:
Tvá úvaha ukazuje, že umíš nad věcmi přemýšlet do hloubky a nebojíš se provokativních závěrů, což je pro autora obrovské plus. Pokud se ti v budoucnu podaří zkrotit složitou slovní zásobu a psát o něco civilněji, tvé myšlenky mnohem snáze zasáhnou cíl. Rozhodně v psaní pokračuj, máš odvahu jít proti proudu a tvůj osobitý pohled na svět je velmi cenný.