Kostival
Čekám, čekám na Tě, čekám…
Ticho nejtišší ze všech tich omývá hladovějící
nitro, jež den za dnem prochází se po
ztrouchnivělém příbytku něčeho, co kdysi
bývalo mým domovem, větve stromu zkříženy
do X, volným pádem seshora dolů bourají
tempem závratným svou osu, maje překrásnou
líheň poblíž nosu, pokřiveného, zmítajícího
charakterovou sinusoidou, místo srdce ostrou
kosu!
Hlasité předčítání
