Začal jsem žít,
když postavili mě ke kormidlu
a opustili loď
plachty potrhané
prázdné podpalubí
kořalky jen pár sudů
A já uzřel nekonečno
nejdřív mlhu v rámu dvou
Synchronizovaných obloh
a vlny mračen začaly šeptat
nebo byl to příval energie větru,
který napnul plachty
a nutil mou bárku do běhu
Dny, hodiny, roky,
nepřesýpal jsem písek v hodinách
dalekohledem pátral jsem
po nejkrásnějších mracích a vlnách
Když v tom
obloha i nekonečno vln
vzplanuly
snad mračna krvácela,
snad slunce ronilo slzy
snad z hlubin oceánu
Zrodila se sopka –
Explodovala moje vidina
Loď spadla do vln rudozlata
vichr převracel stránky listopadu
a živoucí krev barvila můj svět
Při loučení stál jsem na přídi
a klidně kouřil
už jen chvíli
na listopadech
mohl jsem číst
chvilkové emoce
rozené pro smrt
prolistoval jsem tak
tisíce lidských životů
a pročetl litánie
a smál se šťastlivcům
A tiše splynul
s oceánem citu
v ruce svíraje
jen otisk života
z herbáře
*listopady – (pod. jm.) v listopadu spadlé listy.
Hlasité předčítání
