Budha tam sedí, na břehu moře – je mu dobře. Hledí do dáli. Je docela malý proti všemu! Vše je tak prchavé – jako kouř, co se rozplyne a zmizí ve větru kolem skal. A tak tam sedí a byl by seděl dál, kdyby i ten moment nevyprchal…
Co se mnou bude, je velký otazník... Jsem jenom další básník, co mu chutná svět. No a to znamená, že budu hladovět. Hezkých vět se nenajím, to dávno vím a přesto mě stále moc láká chytit svůj stín za pačesy a ztratit se mezi lesy. Krátit si čas s písničkou na rtech. Každičký nádech si naplno vychutnat a ohřát se v paprscích, když slunce vychází... Ach drazí přátelé, vždyť mě nic neschází!
Hlasité předčítání