Byl jsem trosečníkem, co na skálu narazil,
balvany ke mně té noci promluvily,
já se tak s vodou chladnou pomazlil,
a mé dny zítřejší malém utopily.
Pak jsem žil smutnou poezii samoty,
společnost mi dělaly štíhlé palmy,
šum mořských vln mě svlékal do nahoty,
v mé aortě se ohýbaly žalmy.
Z obzoru se náhle loď vynořila,
já mohl se vrátit zpět do své vlasti,
opět na mě lidská bytost hovořila,
tak jsem dal sbohem té ostrovní oblasti.
Můj život byl v trezoru chráněn,
jinak bych byl do zuřivé války slaněn.
Hlasité předčítání
