otlučená, počmáraná
ustaraně postává u silnice telefonní budka
– introvertní závan hipsterských dob
načichlých výfukovými plyny s příchutí freonů
Jen stojí a naslouchá
A nechává se týrat
naslouchá všemu
Směje se, spolu s přáteli na drátě
Lže, když přátelé v prstech kroutí drátem
Pláče, když se přátelé dozví, že jeden z nich skončil s drátem kolem krku
naslouchá všemu, a je spalována chtíčem slepé pomoci
chtíčem, který nikdy nebude ukojen (ani v noci)
chřadne a v bezmoci rezne
Trpí s námi
dokonce schytala i nesčetné rány
Tu udeřili ji pěstí, když špatné zprávy křičela
Tu skopali ji, že jim drobné nevrátila
….řezali ji, když snažili se nezapomenout
(a ona nikdy nezapomene)
Už navždy si bude pamatovat
čísla
jména
a vyrytá srdce
Teď už civím na ni s nostalgií
a divím se, k čemu tu vlastně stojí
asi aby připomněla, že rozhovory o drátech
číslech penězích a lásce
fakt zkurveně bolí…
Hlasité předčítání
