Spoutaná se zemí vědomá si svého bytí,
spojení s matkou svou stále cítí a vnímá každé její obětí,
poprvé, podruhé, potřetí……
Z jara, když rozevře se první list,
v jeho čarách chtěla by umět číst.
Součástí být, kvetoucích trav a lučních květů,
tak kvetou v ní a ona vypráví o tom světu.
Někdy červená se jako vlčí mák,
chrpu modrou vídává ve svých snách,
a hlavu pletou jí už jenom motýli,
když s kytkou si jí pomýlí.
Touží mít lehkost-volnost -nadhled ptáků
a nepátrat co dát do zobáku.
Radost má,
když kapka dešťová s paprskem slunečním se potká
a díky tomu pak, duha nebe protká.
V zimě se dívá jak mráz na okna si maluje.
Vědomá.
Dcerou země je.
Hlasité předčítání
