V chatrči se krčela jeho duše
dříve plná čistoty a spanilosti
dnes však porůstala hnusem jednoduše
a úsměv měla jenom v opilosti.
Jeho slušnost přišla o průzračný hlas
byla zasypána pod saharským pískem
jak tenký prut ohnul se její útlý pas
a její půvab zmizel prachovým stiskem.
Dozněla melodie jeho čestnosti
která tak krásně poletovala vzduchem
a kroužila kolem lesku minulosti
však teď vypařila se a je jen duchem.
Jak žíravinou byl nevděkem rozežrán
za své čestné činy byl jen kamenován.
Mé zorničky se rozšířily radostí, když loni, během předvánočního úklidu pod prachovým obláčkem, mé mrštné prsty nalezly sbírku básní a povídek. Nebyl to ledajaký nález, ale byl to skokanský můstek do mých vlastních vzpomínek.
V zápalu melancholie jsem zkoušela opět něco nového vytvořit. A brzy jsem došla ke zjištění, že mě psaní stále bavilo.
Jenom jsem občas neměla volné ruce (se třemi dětmi to prostě vždycky nejde), takže část textů jsem začala vymýšlet tak, že jsem si je rovnou recitovala nebo zpívala (jedná se o můj rekreační zpěv) a nahrávala do telefonu.
V září jsem si založila účet na YouTube, kam umisťuji své vlastní texty v doprovodu ai (povětšinou v doprovodu AI). A od začátku školního roku mám také předsevzetí, že každý den napíšu alespoň jeden sonet...
Hlasité předčítání