Já spatřil dívku nádhernou,
o jejíž kráse chtěl jsem ódy pět.
Překrásnou tvář a postavu měla ztepilou,
jaká jen krása pohledět!
Já civěl na tu nádheru a málem na zadek si sed.
Však netušil jsem v tom svém roztoužení,
jak rychle se někdy věci mění.
Však názor můj se změnil hned.
Ve tváři sice úsměv plný krás,
však z očí čišel chlad a mráz.
A srdce? To měla jak kus ledu.
O tobě dívko zpívat nedovedu!
Hlasité předčítání