Poezie

Odpusť mi

Autor: Ardeola

S pokorou žádám odpuštění,

od někoho kdo byl tu, je a přitom už tu dávno není.

 

Ať myšlenkou, mlčením či slovy svými,

ranila jsem city- duši tvou.

Nebo snad skutky vědomými,

nevědomě svedla jsem tě

ze správné cesty na špatnou.

 

Stojím tu a do sebe teď hledím

a z hloubi duše se ti omlouvám.

Té zkušenosti nesmírně si cením,

s láskou v srdci k tobě zůstávám.

 

Ta omluva ať napříč časem letí,

do všech koutů všehomíru které jako bytost znám.

Kéž donese ti lásku, naději a víru

a každou tvou bolest udolá.

 

Tímto tě z vazeb karmických, co ke mě máš, propouštím.

Odpusť mi prosím.

Já tobě odpouštím.

 

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Ardeola

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Ve smíru s galaktickou kocovinou nalitou do půllitru nekonečnosti a uzavřenou do krabi...
Srdce strnulo v úleku A tělem prošel děsu chlad. Čas na vteřinu se zastavil, Aby nabral rychlý...
na terase  den bláhový zastavit pokoušíme ...
Zdravím vás všechny! Podařilo se mi publikovat na serveru Smashwords, který následně dal moji k...
komunisti už se valí přes hradby miláčku budem to tu muset podpálit komunisti už se val...
Polámané stonky květin, Ohořelá svíčka na oltáři, K cíli zbývá jen pár setin, Hlav...
Moje šílenost V cele lebky Naráží poťouchle do Čelní kosti Proto teď bolí mě hlava  ...
Zaváté město   Zaváté          zakleté                  ztrace...
Trpící listoví zelená se studem kdo ti teď napoví, kolik let tu budem? Písek v hodinách sype se...
Z pohlednice   Vím teď jistě, že jsi sice omámená z pohlednice. Avšak zítra bude jinde a pak...
Ležím, zavírám oči, odevzdávám své myšlenky černo černé noci. Vracím se v paměti do první...
Začal jsem žít, když postavili mě ke kormidlu a opustili loď plachty potrhané prázdn...
když se rodí slunečnice z nebe crčí citrónové copy   scvrklé prsy neuchopí hebk...
Když kulatý měsíc v noci rozsvítil mou tvář, klekla jsem v tichu před oltář a modlila se za T...
Fialky pěstěné v záhonu pod indigem vonícími fontánami, jejichž třpyt zalyká se, jako ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Zvonce strachu   Zvonce strachu bily na poplach lahvově zeleným průhledným myslím. ...
Mně éter vyprazdňuje plíce já chorý lékař, o to více jsem nemohoucí Fabricius ukrytý ve zde...
Znaví se iluze když nemá na čem spočinout a musí svěsit křídla Myšlenky zamíří a nikdy ne...
sedím s tebou sám na bytě a pokouším se zabít tě… ostatně tu sedím sám - sám s tebou ...
lidi mi říkali – buď šéfem. buď králem! a já jim naletěl – však jenom málem… když...
Krása Krása je přelud, pouhý sen, jež snoubí se s tou představou plnou subjektivních nárok...
Omlouvám   Omlouvám, svoje boty omlouvám za chůzi, která bolí Omlouvám, svoje ruce omlouv...
vědět že ta krása patří ke mně držet tě pevně pak zas jemně podívat se do zářivých očí...
Jdu si cestou svou a myslím na báseň jedinou. Všude zavřené dveře a pro mě jen zbytky od veče...
říkám si proč ne – i když... co já vím o tom? - není čas přemýšlet - možná až potom - ...
Tvářili jste se, že tady je ráj, možná budeme žrát po kočkách kosti. Tvářili jste se, že t...
mezi mořem a nebem je modře
Strážce majáku Daleko, na skále v Atlantiku píše samota poetiku. Vzpomínám na lásky, kter...
Ráno ve vlaku, každý přemýšlí. I ve snu. Krajina ubíhá netečně, A člověk zamyšlen, pono...
Inkoust prosakoval z napitých mračen do zdí domů Po dešti sladce voněl asfalt. Květy stromů s...
0