Sedím na svém oblíbeném místě.
V dáli slyším hluk kombajnů.
Obilí se bohužel dnes nedá sklízet tiše.
Sedím na místě, kde vplouvám do pradávných dnů.
Posezení je totiž na Linecké stezce.
Musím přiznat, jsem tu rád, je tu věru hezky.
Jezdím sem dost na kole, občas taky pěšky.
Vedla tady ve středověku cesta pro kupce.
Obchodovalo se se vším možným, hlavním zbožím byla sůl.
Náklad většinou netahal vůl, ale silný kůň.
Základem byla slušná zbroj a pevné vozy.
Lapkové často útočili, před očima zlaté doly.
Historií se moc nezabývám, ale stezek bylo více.
Nachodili, najezdili kilometrů tisíce.
Jenom z Lince sem to hodí víc než kilo.
Dost se myslím nadřeli, když sněžilo a lilo.
Škoda, že místní spolky obnovily stezky jenom kousek.
Lidi tu moc nevídám jen mouchy, jak rvou se.
A tak tu sedím a začíná déšť kapat.
Jim to však v mnohem horších podmínkách muselo klapat.
Hlasité předčítání
