Lesní zátiší
Znám nespočet malebných lesních zákoutí,
kam chodívám mlčky sám a bez pozdravu
po stezkách vyšlapaných do stinného mechu,
kde kořeny smrků klenou se po skalním valu
a pařez obrůstá býlím jako němý svědek věků.
Hra stínů
Hra stínů k žertům svádí lesní bytosti,
když z mlází, z černé tůně zírají na nás,
přec soucit s hlupci nezbaví je starosti
před mocí zla, jež nezastaví kouzel hráz.
Stará vozová cesta
Trojice staletých buků čeká na rozcestí,
až bájný vozka s párem vraných koní
v pradávném stínu rozložitých korun
rozbije tábor cestou přes čarovný hvozd,
aby pojedl a zvěděl z lesních znamení,
je-li směr úvozem k brodu sjízdný dost.
Dub
Veliký dub stojí na stráži věků
chrabrý bohatýr v lesní zbroji
tichý to svědek dávných příběhů
smytých časem a podzimními dešti.
Plačící strom
Na skalním pahorku vzpíná se starý buk
dvě silné větve jako dvě paže spojené
do obří slzy slabý vydávají zvuk:
Tak zní strom, má-li údy skálou sevřené.
Podzimní zastavení
Les dýchá vlhkým chladem pod příkrovem mlh
a rosné krajky třpytí se na stvolech trav,
než průzor slunce rozveselí nižný luh
a z mlžných slatin vynoří se duše stav.
Ranní rozbřesk
Mlhy válejí se údolím
a halí zalesněný hřeben
za chladného podzimního rána
jaké vídám z okna po rozbřesku.
Rudé modříny
Svit ranního slunce odívá modříny
do oranžovo rudé barvy červánků,
když mrazivý podzim přinese jasné dny
a příroda zimou upadá do spánku.
Jelení stezka
Než stezky pruh se ztratí v lesních houštinách
a stínem do srdce ti padne zvláštní chlad,
dřív vdechneš vůni smrčin v sněžných vršinách,
kde laně býlím z pasek zahánějí hlad.
Na prahu zimy
Práh bájných počátků hlubinami věků
ve sněžných stopách dávných lovců kožešin
chtěl bych překročit zván chórem vlčích štěků,
když zima v lese sráží prvních námraz klín.
Čaroděj Mráz
Když les vystoupí z mlh, kde z ledu kouzlí mráz,
pak příroda vůkol čarovný získá ráz,
v ní krajky z jíní mají krystalický třpyt,
jak když se sněžným koním jiskří od kopyt.
Hlasité předčítání