Sám širokým údolím pod hřebeny Brd
do zalesněných končin s brašnou vystoupám –
tam výhled úchvatný lad v srdci rozpoutá
a vzduch průzračný svěže vane doposud.
Mám rád ty tiché hvozdy, světlé paseky,
kam nedoléhá lidský ani městský hluk,
kde zní jen ptačí zpěv a větrem šumí buk –
tam klenba nebes šeptá kánon odvěký.
II
Hned za velkou doubravou lesním hřbetem kryt
zřím Knížecích studánek lužní kolorit,
cest tam vede mnoho, leč málokdo je zná,
z nich v chladném povětří vybírám pozvolna.
Mně radost z výhledu zimniční kazí třas,
přec na vrch posedu vylezu lačně zas,
bych síly místa načerpal a z výšin duch
mne oslovil, až mocně rozvlní se vzduch.
Hlasité předčítání