Společnost, v níž děti nectí své rodiče, ženy své manžele a mládež starší spoluobčany, je předurčena k morálnímu rozkladu a zániku. Ztrácí totiž vitalitu a schopnost sebeobrany před nepřáteli, a to jak vnějšími v podobě expandujících národů, tak vnitřními, pro něž společenská masa představuje použitelný materiál a zdroj zajištění vlastního blahobytu. V prvním případě bude společnost pohlcena a nahrazena cizími vetřelci, v druhém pak zotročena elitářskými parazity a neschopna udržitelné reprodukce.
Všechny dávné i nedávné kultury, jimž záleželo na duchovní a morální úrovni vlastní populace, dbaly o výchovu lidí k úctě a respektu ke starším v rámci přirozené hierarchie podložené rozdílnou mírou vědění a moudrosti závislé na délce a stoupání cesty každého člověka za poznáním.
Jakýpak asi osud čeká na ty, kdo považují seniory za nadbytečné darmojedy, co už nejsou schopni vytvářet tržní hodnoty, vyžadují uspokojivou důchodovou rentu a nechápou pokrok s jeho požadavky doby? Rozmáhá se trend odsouvat seniory v důchodovém věku na vedlejší kolej jako otravnou a bobtnající společenskou vrstvu, která zatěžuje sociální a zdravotní systém, nepřiměřeně odčerpává hodnoty a zdroje produktivním generacím, podléhá strachům a lpí na konzervativních pořádcích čímž brání progresivní společenské transformaci. V moderní demokracii by proto prý důchodci neměli mít volební právo stejně jako nezletilá mládež.
Ambiciózní mladíci, kteří šíří podobnou hysterii, nechápou prostý fakt: Sami nemají dost zkušeností ani poznání, aby dokázali dohlédnout, kam jejich neuctivý postoj k seniorům povede. Pokud by měla demokracie mezi lidmi vybírat podle věku, potom především dostatečně moudré a zkušené politiky jakožto zástupce lidu a nedopustit, aby se k moci dostaly ženy a muži mladší padesáti let. A když už se mluví o zrušení všeobecného volebního práva, pak by měl být nastolen režim zastupitelských sněmů jako u starých Vikingů: Hlasovací právo měli pouze úctyhodní a dobře hospodařící muži z řad starousedlíků nebo zdatných válečníků a nejvyšší sněm coby aristokratický parlament volil či sesazoval neschopné zemské vladaře a krále.
Jak to ve skutečnosti vypadá? To se podívejme: Mladý ajťák, co obcuje s „agenty AI“ a opájí se profesním úspěchem, mudruje před sálem plným očarovaných fanynek o nových příležitostech byznysu postaveného na projektech ustájení stárnoucí populace v hromadných domovech důchodců s obsluhou humanoidními roboty. Přitom si nevidí ani na špičku nosu a předpokládá, že sám se nikdy v budoucnu důchodcem nestane, protože si spoří na stáří nemalé částky, a navíc ve skrytu duše věří, že do té doby vědo-technika vynalezne elixír mládí. Tento arogantní a sebestředný sluha technokratických korporací neváhá prohlašovat, že bez důchodců žijících mimo centra progresivního dění by už dávno bylo všem lidem dobře, a dokonce snad sní o společnosti bez dětí a seniorů otevřené všem menšinám a sexuálním úchylkám. Pro inspiraci a krátkozraké nazírání podobných dystopií si pročítá transhumanistické vize šílených vývojářů virtuální reality.
Podobné případy vypovídají o katastrofálním přecenění technologického pokroku v oblasti informačních technologií a umělé inteligence. Ale proč nedělat chytrého, když každý mladistvě vousatý mistr digitálního světa nosí veškerou moudrost ve svém kapesním laptopu s nainstalovaným jazykovým modelem AI, který pro něho vydoluje z gigabytových databází cloudového serveru vysoce informovanou odpověď na každou položenou otázku.
Současné pohrdání starými lidmi vypovídá o bezmezné nabubřelosti – a neváhám říci infantilní samolibosti, s níž si vědecké a technokratické kruhy hrají na bohy a proroky, jejichž diktátu se musejí všichni podrobit. Je to stejné jako stále tvrdší buzerace seniorů, kteří musí absolvovat, a dokonce si i platit všemožné testy a lékařská vyšetření, aby jim režim přiznal možnost žít jako mladší generace – například řídit auto. Má snad kdejaká novopečená absolventka medicíny a praktická lékařka právo tvrdit, že dokáže lépe než já sám rozpoznat, zda představuji riziko pro silniční provoz? Že snad dokáže lépe než já nahlédnout do všech fyzických i duševních zákoutí mé bytosti, aby jí stát přiřkl kompetence rozhodovat za mě o tom, jaké činnosti mohu vykonávat a jaké ne s ohledem na bezpečí a ochranu blízkého okolí? Nebo snad současné vlády považují lidi za natolik stupidní a bezprizorní zvířata, že z nich v tichosti snímají svéprávnou odpovědnost za vlastní činy a omezují je všemožnými zákony? A kdo tyto zákony ustanovuje? Jakže? Ta stejná stupidní zvířata v roli politiků a parlamentních zástupců lidu? Jaká blamáž!
