Je až s podivem, jak západní environmentalisté podléhají dojmu, že zachraňují planetu, že jsou to právě oni, kdo přiměli vlády, aby nabraly zelený směr. Navíc se domnívají, že jim v jejich bohulibém snažení pomohla demokracie západního střihu. Proto se nyní, kdy široká konzervativní hnutí pronikají do parlamentů a staví se proti šíleným ekologickým aktivistkám na vrcholu vládní politiky, snaží zachránit nejen planetu, ale taktéž liberální demokracii před hamižnými oligarchickými elitami.
Environmentalisté jsou ve svém zaslepeném entuziasmu obětí hned dvou zásadních omylů. Předně „zelený úděl“ vyhlašovaný a tvrdě protlačovaný Evropskou unií je jejich zásluhou pouze v negativním slova smyslu. Stali se totiž „užitečnými idioty“ v rukou právě oněch oligarchických elit, které v environmentálním šílenství spatřili šanci, jak se zbavit velké části populace cestou ožebračování lidí, omezování jejich spotřeby ve jménu boje proti změnám klimatu a trestání nadměrné uhlíkové stopy z každé lidské činnosti, která dosud tvořila blahobyt většiny západní populace včetně její zlaté miliardy.
Oligarchickým elitám samozřejmě není lhostejné globální narušování zdravého přírodního prostředí na Zemi, kde si chtějí nerušeně užívat svůj luxusní život. Problém ekologické krize planety proto řeší. Ovšem nikoliv udržitelným nasycením a ochranou zdraví osmi miliardové populace, ale její redukcí na minimální počet zajišťující pro ně potřebný servis – jde o projekt urychlené depopulace planety. Tlak na snižování uhlíkové stopy lidské činnosti či alogenní inkluzi nemá zajistit stávajícím lidem udržitelný blahobyt, ale ožebračit je, odlidštit a drasticky snížit jejich počet.
Například protlačovat na trh elektrická auta a zakazovat spalovací motory je opatření kontraproduktivního charakteru, dokud nebude k dispozici levný, ekologický a dostatečně robustní zdroj elektrické energie. Kdyby na provoz elektroaut náhle přešli všichni provozovatelé soukromých vozidel, přetížili by výkon současných elektráren natolik, že by nezbyla energie na nic jiného a elektrická síť by zkolabovala. Za stávající situace je tedy elektromobilita snahou o eliminaci osobních dopravních prostředků, které budou pro většinu populace nedostupné a budou si je moci dovolit jen bohaté vrstvy obyvatel. Stejně tak tlak na emisní limity a pokuty za provoz neekologického vytápění domácností, které tyto limity překračují, a současné zdražování elektrické energie, při němž si lidé nebudou moci dovolit vytápět svá obydlí elektřinou, není nic jiného, než snaha dohnat je k energetické chudobě a nechat zmrznout.
Druhý omyl environmentalistů spočívá v dojmu, že západní demokratické režimy jsou ve své ryzí podobě jistou zárukou uplatňování zájmů občanské většiny v reálné politice zvolených vlád. Problematická je už otázka, zda si ona občanská většina vůbec uvědomuje, co je v jejím zájmu neboli co jí prospívá a co škodí. Společenské vědomí je totiž v době mediokracie formováno silami, které stojí v pozadí masových sdělovacích prostředků. A tyto síly reprezentují společenské vrstvy, které vpravdě jako jediné v západních demokraciích prosazují své bytostné zájmy.
Liberální demokracie je produkt buržoazní revoluce a jako taková slouží pouze buržoazii. Zájmy ostatních společenských stavů lze prosazovat pouze v režimu stavovského parlamentního systému, kde mají relevantní společenské stavy své oprávněné zastoupení. Tomu odpovídá i princip volebního práva, při němž jsou oprávněnými voliči pouze příslušníci společenských stavů, kteří přinášejí státu nějaký prospěch. Všeobecné volební právo dává rozhodující hlas bezprizorní mase, která cele podléhá vnější psychologické manipulaci a svého společenského významu si vůbec není vědoma. Volí proto podle toho, jaký dojem v ní zanechá ta či ona politická strana a její lídr tím, jak hodlá udržet nebo zvýšit materiální podmínky životní úrovně lidu.
Nikdy není kladen dostatečný důraz na to, že funkční parlament sloužící zájmům lidu je výrazem politického režimu, pro nějž existuje pouze jediný výstižný termín – aristokracie neboli vláda těch nejlepších zástupců společenských stavů. K takovému parlamentu mají současné liberálně demokratické komory obsazené stranickými loutkami zkorumpovanými oligarchickými elitami na hony daleko.
Environmentalisté se dnes staví do role hlídacích psů demokracie a za hlavní nepřátele jejich pojetí udržitelného světa označují politiky, kteří si získali voliče svými konzervativními a racionálně podloženými argumenty proti novodobému progresivismu negujícímu principy pokroku v duchu ještě nedávné filosofické Moderny. Nelze samozřejmě nic namítat proti bezuzdnému konzumu a neustálému ekonomickému růstu na úkor zdravé biosféry a spravedlivého podílu chudnoucí většiny na společenském bohatství. Nepochopení pravého stavu věcí ze strany levicově orientovaných environmentálních aktivistů a jejich útoky proti konzervativní pravici jsou symptomatické.
Nakolik se toto nepochopení promítá do zarážejících mystifikací a falešných tezí obhájců demokracie lze zjistit ve spoustě zběsilých analýz, jež se dnes vynořují v samotném mainstreamu v reakci na volební úspěchy liberálně konzervativní pravice. Za pozornost stojí článek světoběžníka a novopečeného buddhisty Milana Čecha pojednávající o tom, jak kriminální oligarchické elity vyvolávají planetární kolaps. Autor v něm píše:
„Demokracie a občanská společnost byly programově vyvinuty jako evoluční nástroje k ladění lidské činnosti a limitování moci. Elity však tento systém „hackly“. Namísto přímého násilí, které je v globálně propojeném světě neefektivní, využívají digitální infrastrukturu k totální kognitivní transformaci mas…
Pod pláštíkem tradičních hodnot nebo obrany svobody byla lidem podstrčena forma oligarchického směřování…
Naše budoucnost je v tuto chvíli v cizích rukou – v rukou systému, který budují lidé jako Musk, Putin nebo Trump a jejich lokální oligarchické kopie. Tento systém je však ze své podstaty neudržitelný, protože popírá fyzikální zákony a biologické limity…
V situaci, kdy je většina společnosti digitálně fašizována a aktivně volí směřování k oligarchické tyranii, vyvstává pro vědomou menšinu drásavé dilema. Má tato menšina, která ještě chápe trajektorii k propasti, právo na převrat chránící ústavní právo na funkční demokratický systém?…“
Je tomu dost rozumět? Radikálně extrémistický environmentalista volá po mocenském převratu poté, co obecný lid zvolil do svého čela zástupce konzervativní pravice, protože prý jde o fašistické zastánce kriminální oligarchie ohrožující samu podstatu demokracie. Přitom na jednu hromadu hází ruského prezidenta Vladimíra Putina společně s americkým Donaldem Trumpem a západním průmyslníkem Elonem Muskem jenom proto, že se shodují v kritice progresivisticky uchýleného formování západní společnosti.
Pomatenější analýzu současného vývoje světa si snad ani nelze představit. Autor přehlíží antagonistické rozdíly ve skladbě tektonických sil reálného světa a zavrhuje všechny názory, které kdy byly výzvědnými či propagandistickými složkami Západu označeny jako konspirační teorie.
Éra dominance Západu končí a odpověď na to, jak lze zachránit naši planetu při zachování lidstva v jeho přirozené podobě, je nutné hledat na Východě – v Číně nebo Rusku. Rozhodně ne u západních environmentalistů a jejich mocných kurátorů.
Hlasité předčítání