Je to už pěkných pár let, co prakticky každý novinář, který byl připuštěn ke korytu v mainstreamových médiích, namísto toho, aby nestranně informoval a hodnotil události ve světě, troubí na veřejnost své subjektivní pohledy na věci kolem sebe a věší čtenářům na nos svůj subjektivně zaujatý odpor ke všemu, co nabourává jeho krátkozraké a ideologicky podmíněné představy o tom, jak by měla vypadat současná společnost a její politický establishment. Svá zbožná přání uvádí jako fakta a zesměšňuje, ironizuje nebo přímo nevybíravě napadá každého, kdo vnímá situaci kolem sebe odlišně od jeho fixních představ o pořádku na vsi s vývěskou Evropská unie případně Kolektivní západ.
Naprosto skandální je ovšem fakt, že všichni mainstreamoví novináři papouškují válečnou propagandu Západu proti Východu přesně podle not, jaké kopírují od svých mentorů. Tím otevřeně zařazují naši zemi mezi účastníky válečného konfliktu, jehož ohnisko se momentálně nachází na Ukrajině a v Íránu, avšak doutná po celé délce hranice mezi Východními civilizacemi a kolektivním Západem.
Současní novináři jsou poplatní politicky korektní publicistice, a ta už nedokáže rozlišit mezi politickým marketingem, propagandistickou manipulací a ideologickou indoktrinací, a tudíž ani mezi lží, nepravdou, polopravdou, vynucovanou pravdou a nestrannou informací.
Co jiného lze také načerpat z informačního prostoru, jehož kontaminuje profánními splašky marketing hyenovitých trhovců a politických ropuch, jimž pod kůží mokvá jedovatý sliz prolínající jim až do jazyka, nebo nestoudně podbízivé běsy influencerů, jež formují mysl svých sledujících fanoušků bezbřehým exhibicionismem podtrženým intelektuálním škvárem. To vše dohromady formuje aktuální popkulturu. Jestliže dříve platilo: koho chleba jíš, toho píseň zpívej, dnes vládne jiný imperativ: zpívej tak, aby ses zalíbil co největšímu počtu vymytých mozků. Všichni budou hořet touhou se ti podobat. Úspěch a snadný výdělek tak bude zaručen. Plán dehumanizace lidské populace úspěšně uskutečňován.
Novinářská praxe dnešních mainstreamových pisálků zhruba odpovídá výkonu jazykových modelů umělé inteligence. Za vrchol kvalitní publicistiky považují kompiláty internetových rešerší prošpikované odkazy na shodně podjatá vyjádření k dané tématice. Za informační hodnotu pak skutečnost, že jedna a tatáž podjatost je společná drtivé většině Googlem vydolovaných zdrojů ze světových databází. Těžko je pak rozlišit mezi skutečným novinářem honosícím se svou investigativní odhodlaností a jazykovým robotem navedeným programovými instrukcemi na dodržování téže politické korektnosti.
Pro běžného konzumenta zpráv z dílny veřejných sdělovacích prostředků platí potom nepochybné pravidlo: Pravdivé zprávy ani nepodjatá hodnocení nikdy nehledej v informačních kanálech masových sdělovacích prostředků neboli v tzv. mainstreamu, ale zásadně na alternativních nezávislých platformách. I tam však důsledně prověřuj, zda se nejedná o pramen, který se jako nezávislý pouze tváří, přičemž má za úkol zahltit informační prostor zavádějícími desinformacemi. Takových desinformačních platforem v posledních letech přibylo jako hub po dešti. Přitom jde o média přímo financovaná státem či nepřímo podporovaná z našich daní prostřednictvím neziskových organizací. Nejspolehlivěji se dají rozpoznat podle toho, že vedou otevřený boj proti údajným dezinformacím a konkurenčním platformám označovaným jako „hlásné trouby Ruska“.
Dnes je opravdu těžké najít médium, jehož zpravodajství lze brát vážně a s respektem k jeho nezaujatosti. Každý zdroj je třeba podrobit kritickému zhodnocení. Mainstreamová zpravodajství a komentáře k dění ve světě je však lépe raději vůbec nepřijímat, a to již z pouhé snahy o duševní hygienu. Rány pod pás zdravému vědomí o přijatelné míře pravdivostní nejistoty zde předávaných sdělení mohou vyvolat emocionální kontrakce hraničící se zuřivostí ohrožující lidské zdraví zvýšeným tlakem a nadkritickou hladinou adrenalinu.
Hlasité předčítání