Již jarou zeleň vzkřísil předvčerejší déšť
a snítky listů rozvil v slunci mocný buk,
tak pestrou koláž stromů nikde nenajdeš,
v ní ptáci brdským vrchům dodávají zvuk.
Svůj okruh za účelem jarní procházky
já zvolil podél rozlehlého údolí,
kde lužní mokřad beze větší nadsázky
pít pramenitou vodu olším dovolí.
Tam podél doubravy cestou snů jsem veden,
výš pod bílou skálou knížecí studánky,
pod nimi se stočím na protější hřeben,
kde v slunných hájích kvetou bílé sasanky.
Já stoupám vzhůru na travnaté paseky,
kol potoční rokle, přes promáčený žleb,
kde obřích buků majestátné výseky
ční vzhůru horským svahem pěkně na pohled.









