Když v brázdách mezi stromy poletuje sníh
a nad polem se tvoří z vloček bílá hráz,
sním, že jak mladík s chlapci jezdím na saních,
kde v prudkém svahu rozohním se jako ďas.
Ty časy dávno minuly, přec mladým zas
chci být, než z jasna povolá mě do noci
smrt, jejíž kose neunikne nikdo z nás,
nač proto poddávat se stavům bezmoci?
Mráz snáší z nebe spoustu něžných krystalů,
jež v lesním houští tiše šumí ve větvích,
já kráčím sněhem pěšky pěkně po staru
a mířím k horám v dáli stezkou nezvěstných.
Hlasité předčítání