Sen

Pozvedl svou hlavu k nebi,

k těm velkým bílým polštářům.

Ach!

Smět se tak na ně položit.

Světem plout kam se zachce

a v lehkosti bytí žít.

Zem ho volá zpátky,

stébly lechtá po patách.

Tak opouští svůj sen.

Ale

k novým zítřkům

s příslibem.