Poezie

Opouštění života

Autor: Bára Adéla

Ztrácení

Umírání

Bolest

Strach

Slzy padající

Do klávesnice

Rozmazaná písmena

V sešitu

 

Nemít čas

Ani na pláč

Nemít čas

Na truchlení

Nemít čas

Zastavit se a jen být

Dokud jsme.

 

Odcházení

Opouštění

Odpouštění

Modlitby

Srdce vyhozené z rytmu

Dech co se jen chvěje

Čekáme na poslední výdech

Tam kdesi daleko

Nemoct ani tam být

 

Strach

Obrovský strach

Úzkost

To všechno chci

Vzít na sebe

A vědět

Že ona má klid.

 

A jen modlitby

Mé i všech mých drahých

Provází ji

Na poslední

Na nejtěžší

Na nutné

Na smutné

Cestě

K radosti

K míru

K Bohu.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Bára Adéla

Jsem začínající pisálek, baví mě čtení i psaní různých žánrů. Budu ráda za veškerou kritiku, která by mě mohla posunout dál v mé tvorbě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Znetvořené tělo, teď táhnu městem soustavy neznámých proudí kolem načichlé kybernetikou &n...
Komu z nás se to nestalo dozvíte se něco nového a najednou vás přepadne  pocit nutkavý řík...
Kdo mi co dluží a kdo nedluží? Hoří západ v kaluži vztahů. Hasíme malé velké požár...
pravda si žije vždy vlastním životem nehledě na to co o tom si myslíš – a stejně nemá to...
Krasohled osudu z neznámých důvodů přiláká zvědavého  pozorovatele.   Netuší v nejm...
rok co rok lhalas mi přes všechno krásné co jsme rok po roce spolu prožili… byla jsi světlo mé...
Ach stromy, mohutné pevné. Co vše spatřily? Slyšely? Jak dlouho tu žijí? Deset, padesát, s...
Nedošínský háj    Nedošínský háji,  vlhký lužní lese s koberci vzácných bylin ptač...
Ve hvozdu plného bonsaí a klečí zůstávám vkleče při tiché modlidbě odříkavajíc Ódu na ...
stříbrný svit půlnočního úplňku měsíce lesku pod mraky deště razí si cestu sk...
hrál jsem si na blbce. hrál jsem si na vola jen abych mohl se bavit i s lidmi. – a přesto teď če...
  dusím se… – nemám v čem podusit rýži… – nákupy (v tom dusnu!) mi jen přitíží ...
za pohoršování a krádeže štěstí za naivitu a bezduchost za výlevy citů a trapnou tupost uzav...
fuj! dej to pryč! tohle ti nesluší… šperky a piercingy na těle. na uších. raděj si sundej sv...
K čemu je poezie?                     žádný nečte            ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Za pár dnů přijdou ledový muži. Led je cítit venku již teď. Holky se válejí v chladné ka...
Chladivé společnice všech plačících Přišly dnes navštívit Mě. Stékají po tvářích Hled...
Když vylezla jsem na Eggishorn, slyšela jsem zvonit zvon - - zvon svého srdce. V mém těle h...
výkřiky do tmy a výkřiky do světla - bylas snad opilá když jsi se vysvlékla?   ...
Účinky jako slabá tráva, nápoj, po kterém je výborná nálada. Byl vzácný, určen jen čí...
Ráno Ze slunce se vůně snesla Nabral jsem si celou pěst Vytáhla mě z mého křesla Čichám č...
Pliveš oheň, chceš-li tak se hádej Šleháš plameny, si představ jak příjemně pálej Z kamaráda...
  přišel jsem k sobě – asi domů – a byla nuda – jako prase. – tak odešel jsem. při...
Prd - fuk, pod - frk. Splín, spím, měl jsem blín či bdím, jsem lín? Pryč kam? Pryč tam!...
Na duši nejtišší chvění hlubinou ladím houslové struny v ovzduší lehounké pápěří hudbo...
K čemu je poezie?                     žádný nečte            ...
  co bych to víc komentoval? proč se tomu nesměješ? celou bych tě potetoval něčí...
pít či nepít? - to je ta otázka! a být či nebýt? – to je jen nadsázka. byl jsem i nebyl ...
  po zeleném kraji do dáli svrchu pláče jasné modré nebe. je krásně… dneska na obrazo...
člověk – jen červík ve černé krabičce. - opuštěn. sám. na pospas osudu. - červík vša...
0