Poezie

něha

Autor: Bára Adéla

Jako když motýl zatřepe křídly

jako když slunce zahřeje tvář

jako když pohladí někdo milý

takový vliv na mě máš.

Jsi tu a nejsi

laskavá slova

milý to úsměv

slunce ve tváři

síla v těle

radost v očích

cítím to cele

v malých kouscích

Tebe.

Svolávám požehnání

na Tebe, vílo slunce,

a rozumu právě tolik

abys ho mohla odhodit

odvážně vykročit

nehledět kolem

a být

jen být

vílou

sluncem

čímkoliv zrovna chceš.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Bára Adéla

Jsem začínající pisálek, baví mě čtení i psaní různých žánrů. Budu ráda za veškerou kritiku, která by mě mohla posunout dál v mé tvorbě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

pít či nepít? - to je ta otázka! a být či nebýt? – to je jen nadsázka. byl jsem i nebyl ...
„píšu – tedy jsem!“ - vykládám svému psovi - asi chce jít ven - říká mi svými slovy…...
hrál jsem si na blbce. hrál jsem si na vola jen abych mohl se bavit i s lidmi. – a přesto teď če...
psal jsem si básničku o nebi. o hvězdách. na tvoji zadničku a na tvých kalhotkách. a n...
žiju si na noze docela vysoký – nevím proč neměl bych – život je divoký a smrt tak daleko. a...
možná že mě nechceš vidět. možná jenom nemáš čas…   sám sebe se musím stydět –...
Po nekonečnosti pracovní doby v době, kdy už čestní lidé volají pořádkovou službu na pobudy ...
Čekání na múzu   Nejsem hloupý, jen nerozumím záhadám. Nejsem král a jen si tak připad...
pročpak mě zdržuješ? - už musím frčet! - nevidím důvod proč měl bych tu trčet - nehodlám s...
v poslední době si žiju dost na hraně - navenek se mnou je možná i švanda. uvnitř však cítím...
  dusím se… – nemám v čem podusit rýži… – nákupy (v tom dusnu!) mi jen přitíží ...
  každá mince má dvě strany… – motivy upřímné za maskou zrady. člověk pln štěstí ...
V bouřkové noci spatřila jsem anděla, Oči upírající se k obloze, kolem něj temný svět ...
...aneb báseň navždy(?) rozepsaná     věnováno všem co chtěj nemít co ztratit a v...
Řekni mi – co změní snění? Já nevím – třeba nic. Proč se ptáš? Hm, jen jsem chtěla ř...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

jak se mám? mám se jak židle postavená do kouta. mám se jako obraz na nějž nikdo nekouká neb...
Město se přikrývá bílou peřinou a já vstávám. Zasněně hledím na bílé pláně ...
  dusím se… – nemám v čem podusit rýži… – nákupy (v tom dusnu!) mi jen přitíží ...
  na stěně skvěje se kousek tvého nitra – ten obraz od tebe co sama jsi utkala z pavučiny ...
Čekání na múzu   Nejsem hloupý, jen nerozumím záhadám. Nejsem král a jen si tak připad...
bylo by milé překvapení kdyby tam na mě čekala. bohužel… taková není – to už by spíš š...
  náš vztah má datum splatnosti – spočítej všechny špatnosti vynásob je radostmi ...
Sen o prvotním vesmírném tanci Tajemný tón SVĚTLA prvorozené magické písně zrozen je v moři ...
V kraji beze jména, tam, někde mezi temnotou a zapomněním, zrály hrozny psího vína.   Ve...
Taneční mistr krouží sálem, jednonohý je tu žalem - ámen Taneční mistr - lakýrky, kravat...
Tam za horami a lesy, kde zamrzá tráva, žije v království princezna o níž se mi zdává. ...
Padl na mě Smutek. Neklepal,  Neptal se, A je tu.  Vzal si s sebou Kamarádky Slzy.   Js...
„píšu – tedy jsem!“ - vykládám svému psovi - asi chce jít ven - říká mi svými slovy…...
Až za úsvitů v údolí, kde si smutek dovolí, tiskne ve své dlani měkce dva malinké lesklé sk...
vracím se vlakem sám z prahy zpět do brna – každej tam koho znám mě trochu odrbal… však o č...
0