Po autorkém čtení seděli jsme v salónku, kam nikdo, krom obsluhy lačnící po našem odchodu, nechodí
Nakreslili jsme kružnici a nechali kolovat básně.
Byl to ten nejspontálnější a nejkrásnější zážitek – někdo říkal tomu: POETRY JAM; tohle je moje reflexe (nikoli zápis této akce)
#poetry_jam
Pod okny kde zní
dvacetčtyřisedum nirvana a divize
sedím
pod balkónem, kde třpytí se
nohy v roztrhaných silonkách
zvracím
protože leju do sebe víno
po litrovejch dvojkách
levný
za dveřmi vykřikují hipstři
a pankáči
a filozofové
náhodná slova, rodí se poezie
Vyvolávají Můzy, a ty zpívaj
spolu s Kurtem a nohama v silonkách
a brýlemi s obroučkou
poslouchám a
cítím poryv větru,
(A: OTISKY TVÁŘÍ V POPELU!)
žene zaorbitální člun
plnej vody s několika procenty alkoholu
(M: VEZOU UŽ MĚ DO RÁJE?!)
a posádka vyřvává vize
káže (T: SOLIDARITU!)
(Z: KOUŘENÍ JE ZDRAVÝ!)
a (V: KÁMO, TOHLE JE POSLEDNÍ!)
imaginárním posluchačům
rozhazují záchrané kruhy
(M: POEZII VŠEM!)
(T: A PÁR GRAMŮ!)
(V: A ERNEST HEMINGWAY!)
vezu se s proudem
a jsem zamilovanej
do života na moři Umělců
(Z: V POŘÁDKU!)
Hlasité předčítání
