Žár slunce, vesmírný příval energie nekonečných explozí,
ohnivé plamínky na květech plevelnatých stvolů,
běsnící kruhy světla, jež spalují a souží v trpném bolu,
co uzrálo v čistotě a trpí zkažeností půdy rozbrázděné erozí.
Marně hledám stinný mech a lůžko stlané z hebkých trav,
kam složil bych tvé tělo v nahotě a bez ostychu,
jež chvěje se a bouří slzami naděje a prvotního hříchu
a cítí vůni luk, zatímco lesy oznamují vlády tichý stav.
To malátnou slabostí již usedá mé srdce z přemíry světla
a z hlubin bezradnosti přízraky temných hvozdů předou sítě
do neprostupných houštin stísněnosti – ty jsi řekla miluji tě,
přec krůpěj skryté neúčasti bez přípravy do tvé duše stekla.
Žár noci, světla měst, dychtivý roj pochodní z noci probuzený,
odlesk vodní hladiny a mé oči rozžhavené krví zraněného vlka
hledí pod povrch tvé touhy, jež záblesku bouře večerní se leká,
a spřežení létavic hrouží se do tvé soutěsky jako pohlazení.
Marně snažím se nasytit tvou mysl bezpečím jasné odpovědi,
kdo jsem a kam pluje můj koráb divokým živlem sevřeného moře,
přec hluboký tón mých zádumčivých nálad
. nekřičí tak skličujícím hořem,
abys proklála svou oddanost ranou z milosti
. tak bojácně a bez zpovědi.
Hlasité předčítání