Poezie

Potopené zvony

Toto dílo je (3/12) součást sbírky: 
Sbírka nepochopitelných myšlenek
  

Sedím na kameni u břehu mrtvého moře.
Mhouřím oči proti slunci a oddávám se pokoře.
Někde v dáli slyším zvuk potopených zvonů,
ozývá se krajinou, vzdává hold svým mrtvým Bohům.
Na kameni sedím dál a plavu ve svých myšlenkách,
pátrám po dobré události ve svých drahých vzpomínkách.
Nenacházím nic, jen nicotu a prázdnotu,
přeji si v nich mít alespoň pořádek a dobrotu.
Rytmický zvuk z hlubin moře už pomalu sílí,
Zavřu víčka, nadechnu se, čekám ještě chvíli.
Než vrhnu se do objetí své pohanské víry,
poslechnu si píseň vody, její chladné rýmy.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 2         Část 4 >>

O autorovi

Nikola Dziubová

Ve hvězdách a kletbách je mnohem více, než by se na první pohled mohlo zdát.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

další den. další noc – usínám s úzkostí. - s úzkostí před dny a dalšími noci - mraze...
Víš, kde nachází se láska? Tam, kde oheň v krbu praská. Tam, kde není žádný troud, kde sr...
bůh má svět na háku a svět na háku boha má. - stojí to za hádku? pro koho? pro boha? ...
co více v životě lze moci chtít nežli jen ve vlastním životě bdít? vlastního bytí si vě...
Malíř maluje ve vrstvách. Šedá kůra mozková lososově růžové paměti, levá – pravá hemis...
Co je štěstí? Kolik je na světě lidí a každý je spatřuje v něčem jiném,  v každé et...
V zašité kapse na prsou tíži mě poslední zbytky láskyplného toluenu, kterýs nosívala míst...
Andělé zavřeli nebe, prý skončily úřední hodiny. Svatý Petr u brány vyvěsil ceduli "...
Pouliční lampy v řadě chtějí všechno kolem znát. Poctivě tu svítí na zem, tomu, kdo se nech...
Vyprahlost v horách z horka a záře, deru se hlubokých borůvčím, hledám studánku sil. "...
idea ideu navzájem ničí - ty znělé potichu jsou tišší – tišší - už jenom hluší je v...
Po nekonečnosti pracovní doby v době, kdy už čestní lidé volají pořádkovou službu na pobudy ...
Sluneční hodiny v nebi se vlečou. Jak vrabec v hrsti ti mimoděk uletěl. Neptej se kam, vždyť n...
Obklopenej v kleci třemi zdmi a jednou mříží, nemůžeš utéct pryč, můžeš jen dovnitř. ...
Chtít od života víc a od sebe chtít více, Ty víš co chci Ti říct, dýcháš skrz mé plíce. M...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Utrpení bez kříže, puchýř bez bolu, kde je kostra měkkýše a kde klika od stolu? Zmotaná j...
Slova tvá, jako duhová perleť magické rosy, zazáří pokaždé, když charisma Měsíce okoření je...
všichni jsme otroci osudu ač já věřil že jím nebudu. však když se štěstěna náhodou oto...
I   již stojí zde - na břehu říčním - daleko černých stěn přehradních vě...
Ve smíru s galaktickou kocovinou nalitou do půllitru nekonečnosti a uzavřenou do krabi...
Zima si pomalu odchází. Suchá a nevzhledná umočená Morana se ozdobí ulitami mrt...
Tak hluboko jsem v tom ještě nevězel Dvakrát za den kocovinu A ještě teď se třesu A pí...
Z nástupiště vidím prvorodičku jak tlačí košík plný nákupu místo kočárku Dítě pr...
Bezprostřednost Vyřčené slovo často kamenem úrazu bývá, zleva, zprava žene se ona bída, ...
blbý že nestojím za žádným hnutím – sedím a čumím a nevstát se nutím – ideje mění...
Ostrovy Nevím, zda mám talent a je mi to celkem jedno. Jako člověku, který si rád píská ...
K čemu je poezie?                     žádný nečte            ...
do čtyř hospodských stěn, co oblepeny jsou tapetou z podtácků, co přilepili štamgasti z řa...
V něžném toužení, v bolestném soužení, zraje, ten večera škleb, za svitu vzdálených hvězd...
chybí mi chůze tvá a tvoje tělo - ty jeho nohy a stydká pokožka. chybí mi pohyby s nimiž od...
0