Součást sbírky: Sbírka nepochopitelných myšlenek
Sedím na kameni u břehu mrtvého moře.
Mhouřím oči proti slunci a oddávám se pokoře.
Někde v dáli slyším zvuk potopených zvonů,
ozývá se krajinou, vzdává hold svým mrtvým Bohům.
Na kameni sedím dál a plavu ve svých myšlenkách,
pátrám po dobré události ve svých drahých vzpomínkách.
Nenacházím nic, jen nicotu a prázdnotu,
přeji si v nich mít alespoň pořádek a dobrotu.
Rytmický zvuk z hlubin moře už pomalu sílí,
Zavřu víčka, nadechnu se, čekám ještě chvíli.
Než vrhnu se do objetí své pohanské víry,
poslechnu si píseň vody, její chladné rýmy.
Hlasité předčítání