Poezie

O kráse

Autor: headwicca

Když vidím kvésti louku.
Karafiát v tom teple zavoněl.
Hned jsem si k němu přivoněl.
Obilí mění se v mouku.

Kolikrát nos o něj zavadí.
Mění se dál kytky ve vína.
Něžně jak housenky v motýla.
Snad je to vepsané v pozadí.

Jakpak se nazývá krása?
Když ve všem skrz naskrz je vetkaná?
V květu je tajemství, savana.
Paprsky slunce, má spása.

Louka zavoněla deštěm.
Kdepak ses slunce schovalo?
To by i vola probralo.
Utíkám prázdným městem.

Sarkasmus vlil se ve slova.
Louka zešedla smutkem.
Mám-li být němým svědkem.
Klestím se prodírat doslova.

Opřít se o větev vedle ní.
Klásti jí otázky, láká mě.
Co takhle to, co vždy nemáme?
Každý kdo zná ji, hned oněmí.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

headwicca

Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl svět, kašlal na něj. Pro Teda to byla černo fialová hra. I tráva měla fialovou barvu. Jen lidé to neviděli a mluvili něco o zelené.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Další novinky autora:

Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Další novinky autora

0