Poezie

O kráse

Autor: headwicca

Když vidím kvésti louku.
Karafiát v tom teple zavoněl.
Hned jsem si k němu přivoněl.
Obilí mění se v mouku.

Kolikrát nos o něj zavadí.
Mění se dál kytky ve vína.
Něžně jak housenky v motýla.
Snad je to vepsané v pozadí.

Jakpak se nazývá krása?
Když ve všem skrz naskrz je vetkaná?
V květu je tajemství, savana.
Paprsky slunce, má spása.

Louka zavoněla deštěm.
Kdepak ses slunce schovalo?
To by i vola probralo.
Utíkám prázdným městem.

Sarkasmus vlil se ve slova.
Louka zešedla smutkem.
Mám-li být němým svědkem.
Klestím se prodírat doslova.

Opřít se o větev vedle ní.
Klásti jí otázky, láká mě.
Co takhle to, co vždy nemáme?
Každý kdo zná ji, hned oněmí.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

headwicca

Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl svět, kašlal na něj. Pro Teda to byla černo fialová hra. I tráva měla fialovou barvu. Jen lidé to neviděli a mluvili něco o zelené.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Taková jednoduchá jednoduchá věcička psací pero to je Je to pecička a je moje. Pero psací ...
Srdceryvnost postranních ulic, které prozkoumává zásadně po znásilnění další fla...
pravda si žije vždy vlastním životem nehledě na to co o tom si myslíš – a stejně nemá to...
Kanibal Hladový kanibal davem se toulá pláštěm bílé, čisté krásy se kryl postřelen pistoln...
žral jsem tě pro tvoje kozy - žral a proto furt za tebou lozil. a když jsi mě nenechala si ani...
hanebný konec hnusného snu. - bojím se že už neusnu. nebo jsem usnul? nebo bdím? - mám st...
Kde jsi Procházíš se teď možná Javorovou alejí Listy, ty zetlejí Ale ty mrkáš víčky s dlo...
  Děkuji ti podzime, co mi připomínáš indiánské léto hýřením listů barvami za...
    1)     Strach z probuzení.     V teroru půlnočních měst     radši půjdu spát,   ...
Achilles želvu nedohonil a já bych se měl tady trápit že potenciál jsem nenaplnil? - vždy...
Stejně jako prázdné lahvi už nechybí tvé rty tak lhostejně leží na zemi kusy zmuchlaného pa...
Pozvedl svou hlavu k nebi, k těm velkým bílým polštářům. Ach! Smět se tak na ně polož...
Jeho první políbeni, jako první láska, stejná jako v loni. Jako by jsi na nej zapomela a on se znov...
Ke hvězdami poseté pustině noci, ve které vyjí osaměle zářící kojoti tesknou melodií výkři...
Starý mostek   Mostku od nikud nikam vábíš mě a přitahuješ tak krásně neužitečn...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Kde jsi  Lásko má, ztracená
Podzim je potvora zároveň nádhera. Noci moc dlouhé, nahodit chill a pohoda. Občas je dobrý držet...
pročpak mě zdržuješ? - už musím frčet! - nevidím důvod proč měl bych tu trčet - nehodlám s...
Prd - fuk, pod - frk. Splín, spím, měl jsem blín či bdím, jsem lín? Pryč kam? Pryč tam!...
Petrklíč  Na loukách vlhkých blízko vody, tam u potoků stříbrných, ve vlhkém přítm...
Všechno tady je a není právě končí žití bál Rozbití a polámaní táhneme tu káru ...
Tající vločka   Pomíjivá je krása vloček  sněhových jak oslnivost  filmových div ...
loď se potápí – mávám rukama! - snažím se abych nikoho nezklamal - a sám se potápím – lid...
K čemu je poezie?                     žádný nečte            ...
Šlehnuti opony před rozechvělým nemotorou koupel nekonečného bičování pro...
  Děkuji ti podzime, co mi připomínáš indiánské léto hýřením listů barvami za...
pravda si žije vždy vlastním životem nehledě na to co o tom si myslíš – a stejně nemá to...
Když vylezla jsem na Eggishorn, slyšela jsem zvonit zvon - - zvon svého srdce. V mém těle h...
příliš pozdní ráno příliš krátkého dne a příliš brzký večer příliš dlouhé noci -...
Báseň   Co je báseň? Fouknutí do pampelišky. Padáčky odnáší vítr jako slova, ...
0