A bylo šero…
A všude kolem podzim a listí, a listí a šero.
Co stvořil podzim v prostoru, to prostor pohltil.
Kam mizím já, kam mizíš ty. Do lůna prázdnoty.
Spočineš. Spočinu…
Ty víš nejlíp, co je podzim, prázdnota a lůno.
Tak jdi. Dveře jsou otevřený.
Jen vpřed. Ať nezaspíš dobu.
Doba je krutá, v každé době.
Jdi. Ať dobu nezmeškáš.