Poezie

Příběhy mrazu

Autor: Motýlek
Toto dílo je (5/26) součást sbírky: 
Ledokrásy
  

Příběhy mrazu

 

Příběhy mrazu vyprávějí o naději

že se i v dnešním světě kouzla dějí

že vidět krásu není pošetilost

a fantazie, bludná, zesláblá

poutnice co málem ztrácí sílu

se trochu osvěží, nabere víru

že vidět krásu není hřích

to člověk jen otupěl, zapomněl

jak se dívat na kapku rosy

zapomněl vnímat dlaně co prosí

srdce pokryté střípky ledu

nevidí v nich diamantů jiskření

a tisíc důvodů mu brání

shodit šupiny z očí a prohlédnout.

Možná příště? 

Fotografie Jitka Havlová

4.84/5 (2)



<< Část 4         Část 6 >>

O autorovi

Motýlek

Vidět malé krásy světa.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
4.84/5 (2)

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
4.84/5 (2)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Navštívil mě motýl, usedl na mou hruď, stáhl svá křídla potemnělá, šeptal mi: „Jen...
Malíř maluje ve vrstvách. Šedá kůra mozková lososově růžové paměti, levá – pravá hemis...
Co mi poví oko soví? Nemám zdání jaké přání mět.   Moudrost soví sovy zd...
bodavý svit zlatého slunce na širém obzoru pluje napříč blankytně modrou hladinou a odr...
pít či nepít? - to je ta otázka! a být či nebýt? – to je jen nadsázka. byl jsem i nebyl ...
  na stěně skvěje se kousek tvého nitra – ten obraz od tebe co sama jsi utkala z pavučiny ...
sejmu dnes mouchy dvě jedinou ranou! – udeřím tak silně že už nevstanou – udeřím tak silně...
člověk – jen červík ve černé krabičce. - opuštěn. sám. na pospas osudu. - červík vša...
  jsem záře bez sluncí. jsem pouhý sen. jsem všechno nejsoucí – tedy nejsem… &n...
Kanibal Hladový kanibal davem se toulá pláštěm bílé, čisté krásy se kryl postřelen pistoln...
Po autorkém čtení seděli jsme v salónku, kam nikdo, krom obsluhy lačnící po našem odchodu, necho...
Báseň   Co je báseň? Fouknutí do pampelišky. Padáčky odnáší vítr jako slova, ...
kráčím opilej ulicí - dnes budu spát jak v hrobě - mám totiž slušnou opici a dobrou noc...
    1)     Strach z probuzení.     V teroru půlnočních měst     radši půjdu spát,   ...
času co tady máš – máš vždy moc málo! – žiješ a umíráš… co za to stálo? a za co stá...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

a je to tu zas – zase se loučíme - a pořád tolik toho bych říci chtěl. - přesto tu navžd...
Pliveš oheň, chceš-li tak se hádej Šleháš plameny, si představ jak příjemně pálej Z kamaráda...
Čas a prostor časoprostor otvírá se brána utkaná z pavučin. Vidíš cestu? Jsi šťastný m...
Ostrovy Nevím, zda mám talent a je mi to celkem jedno. Jako člověku, který si rád píská ...
,,Setrvávající bolest neustoupí, pod kotlem navíc přitopí, vzpomínky nemohou odejít, ...
jak se mám? mám se jak židle postavená do kouta. mám se jako obraz na nějž nikdo nekouká neb...
Den se dostal ke konci, měsíc svítí do noci. Na nebesa hledím, moře hvězd vidím. &nbs...
Modré zvuky spící temnoty, zní to jak flétna, jsi to ty? Možná spíš jako by plech na střechá...
Když vylezla jsem na Eggishorn, slyšela jsem zvonit zvon - - zvon svého srdce. V mém těle h...
v práci jsem dneska byl do jedný do rána - není to zrovna moc dojemná otrava. a v době posled...
Sen o prvotním vesmírném tanci Tajemný tón SVĚTLA prvorozené magické písně zrozen je v moři ...
vždy jsem chtěl sdílet s těmi co pochopí. vždy jsem chtěl sdílet napříč časem. - ...
Však víš, tak to prostě je. Neuděláš nic? Však víš, každá věc má svůj rub i líc. ...
Nespavá   Když si tak stýskám prstýnkem z pohádky beránka co nás všechny spasil ...
hodina příchozí pomalu utíká – to co mi dochází hned mi zas uniká a co mi uniklo pozdě mi do...
0