Poezie

Posel

Autor: Motýlek
Toto dílo je (9/26) součást sbírky: 
Ledokrásy
  

Posel

 

A „On“,  který k nám shlíží

 zpod oblak

svolal zástupy andělů

a promluvil k nim:

              „Dávejte naději všem!!“

 

I rozlétli se andělé

aby plnili poslání

a rozdělili si

pod svými křídly

                                   celou zem.    

   

 Světlem svým jemným

 prozařují temná zákoutí mysli

posilují zemdlelé,

utěšují lidská trápení

a dopřávají milosrdnost   zapomenutí

                               s každým snem.

 

A člověk stokrát klopýtá

potkává  zlobu, sobeckost, nelásku –

však poznáš kdo je ozářen  pochodní

a ještě nevzdal víru,  lásku a naději

                  že zítřek bude hezký den.

Fotografie Jitka Havlová

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 8         Část 10 >>

O autorovi

Motýlek

Vidět malé krásy světa.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Chladivé společnice všech plačících Přišly dnes navštívit Mě. Stékají po tvářích Hled...
úsvit na pláži – soumrak na horách - ruce rozpažil na mostě sebevrah - spával na plážích. vst...
Spoutaná se zemí vědomá si svého bytí, spojení s matkou svou stále cítí a vnímá každé jej...
pít či nepít? - to je ta otázka! a být či nebýt? – to je jen nadsázka. byl jsem i nebyl ...
rok co rok lhalas mi přes všechno krásné co jsme rok po roce spolu prožili… byla jsi světlo mé...
co více v životě lze moci chtít nežli jen ve vlastním životě bdít? vlastního bytí si vě...
déšť promáčel mi celý dům a rozpustil básně… oproti jiným zážitkům - opravdu moc krásn...
já sám jsem si svým vlastním neštěstím… jak nebýt sebou sám nikdy nezjistím. šťasten ...
Ledovým střepem poranila srdce malého Káje zlá zimní královna. Zdá se, že si stále hraje...
Čekání  ... na Toho, jenž postříbřil mé srdce ...
výkřiky do tmy a výkřiky do světla - bylas snad opilá když jsi se vysvlékla?   ...
je tady vlastně i docela dobře - kdo umřel - žil. kdo žije zas umře - můžeš žít poklidn...
bylo by milé překvapení kdyby tam na mě čekala. bohužel… taková není – to už by spíš š...
Sněží   Skoro o nic neběží tak to mám ráda vločka se za vločkou na zem tiše skládá. J...
Starý mostek   Mostku od nikud nikam vábíš mě a přitahuješ tak krásně neužitečn...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Pouliční lampy v řadě chtějí všechno kolem znát. Poctivě tu svítí na zem, tomu, kdo se nech...
loď se potápí – mávám rukama! - snažím se abych nikoho nezklamal - a sám se potápím – lid...
lidi mi říkali – buď šéfem. buď králem! a já jim naletěl – však jenom málem… když...
tvrdila že je to naprosto normální... - já však měl pochyby zda je to morální - vždyť mě tí...
Závodím s časem, kdo zabije koho. Trumfů mám pár, však on jich má mnoho. Sedím tu v křesle ...
co více v životě lze moci chtít nežli jen ve vlastním životě bdít? vlastního bytí si vě...
Město se přikrývá bílou peřinou a já vstávám. Zasněně hledím na bílé pláně ...
blbý že nestojím za žádným hnutím – sedím a čumím a nevstát se nutím – ideje mění...
Kdeže ty loňský sněhy jsou vzal je ďas a my zpiti pod obraz kráčíme noční krajinou   ...
Kanibal Hladový kanibal davem se toulá pláštěm bílé, čisté krásy se kryl postřelen pistoln...
v poslední době si žiju dost na hraně - navenek se mnou je možná i švanda. uvnitř však cítím...
Ráno Ze slunce se vůně snesla Nabral jsem si celou pěst Vytáhla mě z mého křesla Čichám č...
V nejisté době přimknu se k tobě... Na drakobijce budeš si hrát, každá dravá hlava zažij...
Po nekonečnosti pracovní doby v době, kdy už čestní lidé volají pořádkovou službu na pobudy ...
Žádná dlouhá souvětí, až k Tobě přání doletí, potěší snad i pár krátkých řádek. M...
0