Starý mostek
Mostku od nikud nikam
vábíš mě a přitahuješ
tak krásně neužitečný v kobercích sasanek
kleneš se v jednom z meandrů
říčky Desinky, jitříš fantazii.
Kdo tě nechal vystavět?
kdo byli lidé, co tu žili?
Paměti lidská, jak krátká jsi
jednu – dvě generace
třetí už neví, kdo a jací byli.
Možná Tě nechal vystavět
bohatý sedlák, co měl
za řekou louku a na kopci pole?
Jsi tajuplný, směješ se světly zrcátek
listím pronikajících záblesků dole.
Babička nám dětem vyprávěla,
že když kdysi dávno hrozil mor,
na kraji naší vsi byl postaven lazaret
stranou od města,tam za obzor.
Možná přes tebe měly od šibeničního vrchu
mimo silnici vozy s nemocnými jet?
Ty víš, důstojně mlčíš, nepovíš.
S vlnkami hravě čas utíkat necháváš.
Kolik velkých jarních vod jsi přestál
a záplav po letních bouřkách,
tání ledů mnohokrát jsi zažil.
Všechno jsi ustál, nepřízním počasí navzdory
díky poctivé práci mistrů kameníků
zub času však hlodá, zakusuje se
a já strach o tebe mám
byl jsi stavěn pro povozy s koňmi
bojím se bojím, že neustojíš těžké traktory.
V Litomyšli dne 1. května 2021 Irena Švecová
Hlasité předčítání